První známá písemná zmínka o vsi pochází z darovací listiny z roku 1043, kdy jistý Eppo ves Cebranici daroval břevnovskému klášteru. I když je tato listina falzum z 1. poloviny 13. století, velmi pravděpodobně jsou v ní uvedené údaje pravdivé. Později přešla ves pod správu rajhradského kláštera, který v roce 1255 v Sebranicích založil faru s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1472 se uvádí zdejší farář Martin z Tišnova. Koncem 16. století převládali v Sebranicích evangelíci (luteráni). V letech 1570-1590 zde sloužil luteránský farář Jiří Fumusián, jenž je pochován v kryptě sebranského kostela a na straně chrámové lodi je dodnes zasazen jeho honosný náhrobní kámen z roku 1609. V 17. století došlo k rekatolizaci a kostel se stal filiálním. V letech 1680-1687 došlo k raně barokní rozšiřující přestavbě původně gotického kostela. Roku 1734 byla v Sebranicích opět zřízena fara. V roce 1853 byla pokryta střecha i věž břidlicí, v letech 1880-1881 probíhala oprava a v roce 1889 byl vymalován presbytář. Kostel, jak tomu bylo obvyklé, obklopoval hřbitov obehnaný zdí. Pohřbívalo se zde zřejmě až do založení nového hřbitova na jižním okraji obce někdy na přelomu 19. a 20. stol. Někdy v letech 2006-2012 v těsné blízkosti kostela vznikla nevelká moderní fara č. p. 230, do té doby tomuto účelu sloužila budova č. p. 78.
Text: historie
27.12. 2016 - Luděk Vláčil
Zdroje
http://www.sebranice.eu/o-sebranicich a další
