kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je raně gotická trojlodní bazilika se střední vysokou lodí, dvěma nižšími postranními loděmi a poměrně dlouhým vyvýšeným a uzavřeným kněžištěm, které bylo určené pro mnišský chór. Ten vychází z obdélníkové části o dvou polích a z pětibokého závěru. Kostel stojí na severozápadním rohu kláštera, se kterým je spojen západním průčelím a presbytářem, který vystupuje polygonálním závěr z příčného klášterního křídla do zadního dvora. Jediná volná průčelí trojlodí jsou západní a severní, přičemž jižní postranní fasáda zasahuje do předního klášterního dvora. Celé západní průčelí kostela je vodorovně děleno římsami ve výši hlavních říms boční a hlavní lodi, je vyvedeno do dvoupatrového štítu s prohýbanými postranicemi ukončenými římsou v obou patrech. Stěny celého kostela jsou o 80 cm zapuštěné do země.

Kostel zaujímá celkově 6 794 m² zastavěné plochy. Střední loď je široká 7 m a 30 m dlouhá, boční lodi jsou široké 5 m. Kněžiště je stejně široké jako hlavní loď, která je dlouhá 16,7 m. Střední loď je od boční lodi oddělena čtyřmi páry pilířů překlenutých hrotitými pásy. Ke každému z pilířů přiléhají na východní a západní straně pětiboké přípory, jež se vinou v mezipilířových pásech. V prvním poli od západní strany jsou místo otvorů s pásy odděleny lodi zdmi stejné šířky s pilíři, čímž je západní část klenby mezi podpěrami rozdělena ve dvě kaple v prodloužení bočních lodí, a střední předsíň. Na polygonálním závěru presbytáře jsou čtyři paprskovitě rozložené opěrné pilíře, které se dochovaly z gotické výstavby. Opírají se o trnož z tesaného pískovce, ukončenou zkosenou hranou. Původní zdvojená gotická okna jsou zmenšena a upravena do půlkruhového tvaru s výjimkou jediného kruhového v prvním patře západního průčelí a jediného dochovaného gotického dvojitého okna s původními kružbami v prvním poli pravé lodě. V kněžišti zbyla tři vysoká gotická okna. Široce rozevřený západní portál tvaru lomeného oblouku z r. 1294 je nejvýznamnější dochovanou gotickou částí kostela. Hluboké ostění vyčnívá z líce subtilními pilíři, na kterých je z každé strany příporný sloupek. Nad sloupky se vinou lomené oblouky, pokryté javorovými a kaštanovými listy. Na rozích ústupků jsou v obloucích stejné profily jako pod hlavicemi. Nad hlavicemi se nachází římsový pás, který končí v obou rozích portálového otvoru konsolkami. Na nich je uložen tympanon. Na římse se nachází kovaný kříž sv. Benedikta. Tento kříž je obvyklý na všech stavbách českých benediktinů a jeho uctívání povolil papež Benedikt XIV. Boční lodě o pěti polích jsou zaklenuty původní křížovou gotickou klenbou do pískovcových žeber o 30 cm vyčnívajících z klenby. Ve vrcholech kleneb se žebra sbíhají do terčových svorníků. Hlavní loď se otevírá do bočních lodí vysokými arkádami s hrotitými záklenky na arkádových pilířích. Celá loď je zaklenutá křížovou klenbou v šesti polích sbíhajících se do žeber stejného průřezu jako v kněžišti, žebra se opírají o polygonální krákorce a sbíhají se v šesti terčových svornících se stejnými motivy jako v bočních lodích. Okna jsou umístěna v úrovni klenebních čel. Hrotitý vítězný oblouk v hlavní lodi se opírá v patkách o polygonální přípory ukončené listnatými hlavicemi s gotickou římsou. Na evangelní straně se objevuje busta, o které se předpokládá, že ztvárňuje tvář krále Václava I. nebo Přemysla Otakara II. Presbytář má dvě obdélníková pole zaklenutá křížovou klenbou a paprskový polygonální závěr, který je zaklenutý paprsčitou klenbou tvořenou kamennými žebry. V kamenném výklenku byla pod omítkou objevena freska Kristovy hlavy se svatozáří asi z r. 1300, svým provedením patří ještě k románským malbám. Z celé malby zůstal zřetelný jen medailon hlavy a nápis pod ní nebyl dosud rozluštěn. Dochovaly se pouze tři oltáře, jeden v hlavní lodi a dva v bočních lodích. V r. 1765 byly zřízeny nové oltáře sv. Josefa a Čtrnácti svatých pomocníků, dále oltáře sv. Gertrudy a sv. Anny a také byla téhož roku dokončena výmalba kostela. V r. 1766 byly postaveny dva nové oltáře staršího zasvěcení, sv. Václava a sv. Vojtěcha. V kostele byly varhany z r. 1809 přestavěné Amadeem Hanischem r. 1857. Do jejich původní skříně byly r. 1936 vestavěny nové Josefem Růžičkou (1874-1968) z Prahy-Břevnova. V sousedství kostela je budova bývalého benediktinského kláštera (viz samostatné heslo), který byl zrušen r. 1786 a nyní slouží muzejním účelům.

Text: popis
22.9. 2021 - Jiří Špaček

Zdroje
(s využitím informací wikipedie)