Ves Libčany patří k nejstarším na Hradecku. Podle některých autorů (A. Merhautová) byly Libčany uvedeny v zakládací listině opatovického kláštera (falsum hlásící se k r. 1073), E. Nohejlová-Prátová však jméno „Liubichas“ vykládá jako Libišany, tedy ves západně od Opatovic. Někdy na konci 12. či na počátku 13. století zde byl postaven románský tribunový kostel. Datování jeho vzniku kolísá, V. Mencl jej nejprve zařadil do 20. let 13. století, později posunul jeho vznik hlouběji do konce 12. století. A. Merhautová jej přiřazuje zejména podle užití slepých arkád přinejmenším inspiračně k tzv. doksanské skupině a na základě této podobnosti datuje do doby kolem první čtvrtiny 13. století. Zatím pravděpodobně poslední práce J. Hylmarové z roku 2007 souvislost s doksanským okruhem odmítá a na základě analogií v podobě arkád, portálu a tribuny uvažuje o první čtvrtině 13. století, blíže k jeho počátku. Obdobně nejnověji Dalibor Prix na základě obdobných východisek slohové analýzy datuje kostel do doby kolem roku 1230.
Románský tribunový kostel byl orientovaná stavba s obdélnou lodí zakončenou apsidou, kolem kostela se rozkládal hřbitov. Roku 1352 je kostel v rejstříku papežského desátku zmiňován jako farní (stejně tak v letech 1384, 1395 a 1397). V dalších staletích kostel z pramenů mizí, znovu se s ním setkáváme až v libčanské pamětní knize založené roku 1736, která však čerpá z nějaké starší nedochované předlohy údaje až k roku 1666. Jako sídlo samostatné farnosti slouží s krátkou přestávkou v letech 1673–83 dodnes. V současnosti však nemá farnost vlastního kněze a je spravována farářem z Dobřenic. Při gotické přestavbě na přelomu 15. a 16. století kostel dostal nový vstup v západním průčelí. Před rokem 1608 byla dosud plochostropá loď zaklenuta, přičemž byla výrazně zvýšena střecha nad novou klenbou. Na počátku 18. století (kolem r. 1722) byl kostel dále přestavován, zřejmě v souvislosti s přestavbou nedalekého zámku – románská apsida byla zbořena a nahrazena obdélným presbytářem. Kolem roku 1740 byly před jižní a západní portály postaveny předsíně, kostel dostal nové vnitřní vybavení pocházející z dílny M. Brauna. Roku 1746 byla zřízena nová krypta. Kresba F. B. Wernera z poloviny 18. století zachycuje kolem kostela ohradní zeď, před níž stojí dřevěná hranolová zvonice. Zřejmě až po pořízení této kresby byla západně od kostela do ohradní zdi vložena márnice ve tvaru trojlistu datovaná do r. 1755. K roku 1787 zmiňuje pamětní kniha stavbu oratoře, současně vznikla i slohově shodná sakristie. V letech 1869–73 byly restaurovány sochy z mobiliáře, další restaurátorské zákroky byly prováděny např. r. 1881 či 1931. Roku 1909 byla zbořena stará zvonice. Nahrazena měla být novou věží před západním průčelí kostela, o její stavbě se však nedochovaly žádné doklady a ani průčelí nevykazuje žádné stopy. K realizaci věže tedy zřejmě nedošlo a stržená zvonice byla znovu vystavěna v původním místě. V roce 1942 byly provedeny opravy kostela, při kterých byly po sejmutí omítek lodi odhaleny relikty románského stavu. Další poznatky o dějinách a podobě kostela přinesly výzkumy provedené v posledních letech.Text: historie
14.7. 2010 - Zany
|
Přihlášení |
