Jakmile se Markéta, manželka zámožného brněnského zlatníka stala vdovou, vstoupila roku 1484 do řádu sv. Františka. Posléze jí následovaly další vdovy a chudé dívky. V roce 1487 si koupily dům před Židovskou bránou (v místech dnešního vlakového nádraží) nedaleko kláštera františkánů, kde žily pod vedením převorky Kateřiny Stinar ze Švédska. Kardinál František z Dietrichsteina změnil řádový dům na klášter řeholních terciářek sv. Františka Serafinského a vymohl jim pozemky na stavbu kostela. Dokončenou stavbu sám vysvětil roku 1618.
Při obléhání Brna Švédy roku 1643 klášter i kostel vyhořely. Na rozkaz generála Raduita de Souches byl vyhořelý klášter s kostelem na jaře roku 1645 před druhým obležením Brna švédskými vojsky zbořen. Sestry františkánky se poté odstěhovali do Vídeňského Nového Města. V emigraci nezůstali, ale dlouho, za dva roky se vrátily do Brna, kde se nastěhovali do zděděného domu na Josefské ulici. K domu sestry přikoupily ještě čtyři domy sousední. Domy později nechaly zbořit a na jejich místě se započalo se stavbou kláštera i klášterního kostela. Základní kámen ke kostelu sv. Josefa byl položen 4. dubna 1651. Práce řídil pravděpodobně podle plánů Ondřeje Erny stavitel Pavel Weinberger. Za Josefínských reforem byl klášter františkánek roku 1782 zrušen. Většina jeptišek přijala řád sv. Voršily a při klášteře byla zřízena škola pro dívky. Kostel získal za počátku 19. stol. nové barokně-klasicistní vybavení z dílny významného brněnského sochaře Ondřeje Schweigla. Za druhé světové války byly klášter i kostel poškozeny při bombardování a poté i při osvobozování Brna. Po válce započala oprava. Vše bylo uvedeno do takového stavu, aby zde mohl být otevřen internát pro dívky a mateřská školka. Roku 1950 byl klášter komunisty zrušen a sestry byly internovány. Kostel dostala do správy farnost minoritského kláštera. Klášterní objekt byl následně postupně adaptován pro potřeby Technického muzea. V roce 1991 byl areál vrácen řádu sv. Voršily a v roce 1997 proběhla nutná rekonstrukce a generální oprava. Objekty kláštera byly adaptovány a nyní slouží komerčnímu využití. V kostele sv. Josefa dochovaném do té doby v poměrně dobrém stavu, byla ale díky ražbě kolektorů v letech 1991-1992 značně narušena statika a musel být nakonec v roce 1994 z bezpečnostních důvodů uzavřen. Brzy byly zahájeny přípravy na jeho náročnou rekonstrukci, která se ale díky nedostatku finančních prostředku značně protáhla. Interiér byl zabezpečen, obvodové zdi musely být staženy ocelovými táhly. V novém tisíciletí následovala postupná oprava krovu a výměna střechy. Řád sv. Voršily vědom si finanční i funkční neudržitelnosti, kostel v roce 2009 bezúplatně daroval řeckokatolické církvi. Ta okamžitě navázala dalšími opravami, aby mohl být zpřístupněn. Byla dokončena střecha, vymalován interiér a pořízena nová elektroinstalace s osvětlením. 5. října 2014 se uskutečnilo slavnostní vysvěcení a svatostánek byl po 20. letech znovu otevřen věřícím. Práce na jeho obnově však nejsou zdaleka dokončeny. Stavba se stále potýká se vzlínající vlhkostí a probíhají přípravy na obnovu fasády, restaurování částí mobiliáře a jeho přizpůsobení východnímu ritu.Text: historie
17.6. 2008 - Ondřej Navrátil
|
Přihlášení |
