Zřízení kláštera servitů (Řádu služebníků Mariiných) v Jaroměřicích předcházelo zřízení loretánské kaple v místě, kde dříve stával dům Koráb, který poskytoval přístřeší duchovním správcům nedalekého špitálu. Loretu dal postavit Jan Antonín z Questenberka jako poděkování za uzdravení z těžké nemoci. Výstavba začala v roce 1668 a dokončena byla roku 1673. Její podobu inspirovala loretánská kaple v Mikulově. Svatou chýši obklopoval ambit křížové chodby, pod její podlahou byla zřízena questenberská hrobka. Slavnostní mše při vysvěcení kaple 17. září 1673 se zúčastnil císař Leopold I. V roce 1675 převzali duchovní správu kaple servité, kteří si stejného roku začali v její bezprostřední blízkosti budovat svůj klášter. Dokončen a posvěcen byl 15. října 1679. Monumentální raně barokní budova kláštera byla zamýšlena jako protipól budově zámku. Stavba je přičítána brněnskému staviteli Janu Křtiteli Ernovi, který pro Questenberky v Jaroměřicích přestavěl mimo jiné zámek a špitál. Průčelí kláštera bylo dlouhé přes 50 m a bylo dvanáctiosé. V přízemí byly provozní místnosti, v patrech převorství, refektář, knihovna, archiv, noviciát a cely řeholníků. Klášterní areál sloužil svému účelu do roku 1784, kdy byl klášter v rámci reforem Josefa II. zrušen. Opuštěné budovy koupil Dominik Ondřej II. hrabě z Kounic a Questenberka, který v nich hodlal zřídit textilní manufakturu. O rok později přikoupil hrabě Kounic i areál loretánské kaple s ambity. Kapli nechal zbourat a ambity přeměnil na byty. V místech, kde stála kaple, je dnes Klášterní ulička. Ostatky z hrobky pod kaplí byly přeneseny nejprve do kaple svatého Josefa v sousedství zámku a poté na nový městský hřbitov. Klášterní zahrada byla rozparcelována a v 19. století na jejím místě byly postaveny rodinné domky. V budově kláštera od roku 1813 sídlí jaroměřická farnost a do roku 1899 zde byla i škola. Areál je dnes nepřístupný, jeho větší část slouží k bydlení. Areál je památkově chráněn od roku 1958, v roce 1968 byl zapsán do státního seznamu kulturních památek.
Text: historie
29.7. 2021 - Milan Caha
Zdroje
( PLICHTA, A. Jaroměřicko. Dějiny Jaroměřic nad Rokytnou a okolí. Díl I. 1. vyd. Arca JiMfa: Třebíč, 1994. ISBN 80-85766-38-8)
|
Přihlášení |
