K nejstarším částem klášterního areálu patří bezpochyby kostelík sv. Kunhuty, jenž byl postaven v letech 1209–1211 v románském slohu. Kostelík neprošel výraznými změnami. Při nedávné rekonstrukci na něm byly odhaleny původní románské prvky. Stojí hned z branou. Dá se do něj podívat (jako návštěvník lékárny), ale z původní podoby interiéru se nic nezachovalo.
Nejpůsobivější částí areálu je původně konventní, dnes farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Když je v polovině 17. stoltí bourán starý gotický kostel, jsou částečně zachovány základy a obvodové zdi, aby poskytly základnu novému kostelu. Projekt kostela je připisován Giovannimu Pietrovi Tencallovi. Stavba trvala od roku 1661 do roku 1671. Kostel má půdorys kříže a je zakončen dvouvěžovým průčelím se sochami Panny Marie, sv. Augustina, sv. Norberta a na balustrádě nad znakem kláštera stojí archanděl Michael. K jižní straně kostela je přistavěna polygonální a uvnitř oválná kaple Panny Marie Čenstochovské s nástropní freskou Jana Jiřího Etgense. Oltář s kopií obrazu Panny Marie z roku 1753 zdobí sochy Antonína Schweigela. Na klenbě lodi a presbytáři je rozměrná dvoupolová freska oslavující Pannu Marii, jejímž autorem je Josef Winterhalter ml. Kostel je vybaven hlavním oltářem s obrazem Nanebevzetí Panny Marie od Antonína Františka Maulbertsche (1786) a štukovými sochami od Ondřeje Schweigela. Dále šesti bočními oltáři. Pod kůrem s varhany z 1. poloviny 18. století jsou ještě dvě malinké boční kapličky s náhrobními kameny. Klášterní budovy uzavírající mezi sebou dva dvory byly adaptovány na nemocnici a jsou převážně z poslední barokní přestavby. Z původních prostor se dochovala honosná kapitulní síň (dříve zvaná letní). Autorem fresek nadživotních postav donátorů kláštera na stěnách z roku 1778–9 je také Josef Jan Winterhalter. Z osmi postav jmenujme např. Marii Terezii s manželem Františkem Š. Lotrinským a Josefa II. Rozměrná freska na stropě s výjevy ze života Josefa Egyptského byla počátkem 20. stol. necitlivě přemalována. Střídmou freskou od neznámého autora je též pokryt i strop místnosti před ní, dřívější knihovna. K sálu vede pěkné schodiště. Sál je v pronájmu městské části a je využíván na kulturní akce a svatby, bývá výjimečně zpřístupněn i při jiných příležitostech. Za zmínku stojí i klenuté chodby kláštera se štukovými pásy, které můžete vidět jako návštěvník nemocnice.Text: popis
19.9. 2010 - Ondřej Navrátil
|
Přihlášení |
