Historie kláštera se píše od roku 1211, kdy byl založen Markvardem z Hrádku a jeho ženou Vojslavou coby ženský premonstrátský klášter zasvěcený Panně Marii. Pod vedením proboštů původem ze Zábrdovic klášter fungoval více než 200 let, tedy až do husitských válek, kdy několikrát vyhořel a zaznamenal velký úpadek. Prakticky jedinou hmotnou památkou na doby před běsněním „božích bojovníků“ zůstává socha sv. Anny Samotřetí uložená v postraní kapli kostela. Vymřením ženského konventu začala přeměna kláštera na mužský. Hlavní osobností přeměny byl probošt Adam Skotnický i jeho nástupce Vavřinec Plocar, za jehož působení sem bylo roku 1641 slavnostně uvedeno sedm premonstrátů. Opětovný rozvoj kláštera byl umocněn roku 1654 udělením práva pontifikálu papežem Inocencem X. Roku 1683 byl přistavěn barokní kostel sv. Petra a Pavla. Vrchol rozvoje představoval rok 1733 a s ním povýšení zdejšího kláštera na opatství. V dalších letech zde bylo dokonce zřízeno i gymnázium. Roku 1813 ale rozkvět dostal silnou ránu do týla – požár. Přesto však klášter plnil svou úlohu až do 2. světové války, kdy následovaly další tragické události. V květnu 1942 byl přepaden jednotkami SS a byl přeměněn na středisko hnutí Hitlerjugend. Premonstráti byli odvezeni do Osvětimi, kde s výjimkou tří našli smrt v plynových komorách. Ani po válce však osudy novoříšského kláštera nebyly o moc lepší. Léta páně 1950 byli řeholníci v zinscenovaném procesu zatčeni a dlouho vězněni. Dalších čtyřicet let klášter sloužil jako vojenské skladiště, na lepší časy se začalo blýskat až roku 1991, kdy byl zbídačený areál vrácen premonstrátskému řádu a začala probíhat rekonstrukce.
Text: historie
8.8. 2007 - Marek Pouzar
|
Přihlášení |
