Historie minoritského kláštera s kostelem se začíná r. 1232, kdy král Václav I. daroval mnichům toto místo, kde stál patrně menší dvorec, snad s kostelíkem či kaplí. Mniši zde začali bez prodlení budovat v gotickém stavebním stylu konvent a kostel sv. Jakuba Většího. Kostel byl založen Václavem I. patrně na místě staršího, přemyslovského kostelíka. Nový gotický kostel byl vysvěcen roku 1244. O původní stavbě se toho mnoho neví; dokonce ani není zcela jisté, jestli stála na místě současného kostela. Původní kostelík (kaple) snad byl zasvěcen sv. Jakubovi Většímu, jemuž byl poté zasvěcen i nový kostel (u minoritů neobvyklé zasvěcení, protože sv. Jakub Větší nepatří mezi světce řádu). Zasvěcení také mohlo souviset s přenesením ostatků sv. Jakuba Většího do Prahy roku 1212.
Dnešní chrám byl postaven ve dvou stavebních etapách – po požáru Starého Města roku 1291 začal Jan Lucemburský budovat nový chrám. Nejprve byl postaven presbytář (do roku 1308; nejpozději r. 1323); stavba chrámu (loď) byla dokončena až za Karla IV. roku 1374. Protáhlá trojlodní bazilika se dvěma průčelními věžemi je třetí nejdelší chrámovou stavbu v Praze (po kostele sv. Víta a Panny Marie Sněžné). Výstavba konventu trvala s přestávkami (r. 1316 požár) do 70. let 14. století (r. 1323 postavena kaple sv. Anny). Komplex minoritů zaujímal ve 14. století rozsáhlou plochu ve srovnání s tou dnešní – součástí byla také zahrada a „suchý“ mlýn (poháněný koňským zápřahem). Za husitských válek byly konvent i klášter ušetřeny plenění, což usnadnilo minoritům později jejich návrat. Pod nedostavěnou severozápadní věží je na stěně deska z roku 1615 k uctění cechu řezníků, kteří v letech 1420 a 1611, za vpádu Pasovských, zachránili kostel před zpustošením. Koncem 16. století byl chrám vybaven novým inventářem (15 nových oltářů), v 80. a 90. letech 16. století byl konvent kláštera stavebně upraven v renesančním stylu. Po roce 1620 byl klášter přestavován a upravován v raně barokním stylu, tyto úpravy trvaly do 60. let 17. století. Motivací pro úpravy byly vzdělávací a misijní úkoly řádu v procesu rekatolizace Čech (založení bohoslovecké koleje sv. Bonaventury r. 1622). Roku 1689 vyhořela část kláštera a kostel při tzv. Francouzském požáru, který zasáhl Nové i Staré Město. U kostela se zřítil průčelní štít a klenba kostela, veškeré vnitřní vybavení bylo zničeno. Opravu v barokním stylu vedl architekt Jan Šimon Pánek - Pannetius v l. 1689 - 1702. Průčelí kostela nebylo dostavěno (západní věž zůstala nedokončena). Až do roku 1739 trvaly úpravy interiéru kostela. Výzdoba průčelí kostela je dílem Ottavia Mosta, který vytvořil v letech 1695 - 1701 tři štukové reliéfy nad portály: sv. Františka z Assisi, sv. Jakuba Většího a sv. Antonína Paduánského. Atiku s vázami doplňují sochy také od O. Mosta – sv. Jáchym a sv. Anna, v bočních osách sv. Marie a sv. Jan. V kostele je nejstarší sochou pozdně gotická polychromovaná Pieta svatojakubská z doby kolem r. 1500 na hlavním oltáři, která byla zachráněna před požárem r. 1689. Pietu doplnily sochy Matyáše Schönherra. V interiéru kostela jsou cenná díla známých barokních výtvarníků - roku 1739 vytvořil Václav Vavřinec Reiner hlavní oltářní obraz Glorifikace sv. Jakuba Většího. Cenný je barokní oltář Panny Marie Radostné s obrazem Hanse van Aachena. Štuky interiéru vytvořil v letech 1736 - 1739 Abondio Bolla. Umělecky nejcennější je patrně vrcholně barokní náhrobek nejvyššího českého kancléře Jana Václava Vratislava z Mitrovic, který byl vytvořen v letech 1714-1716 dle návrhu slavného vídeňského architekta Johanna Bernarda Fischera z Ehrlachu, zdobí jej sochy Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Budovy kláštera zachvátil roku 1754 opět požár, po kterém byl v l. 1754-1767 opraven v pozdně barokním stylu. Roku 1784 byl konvent v podstatě zrušen a velká část budov byla prodána. Rekonstrukce zbylých budov započala ve 40. letech 20. stol., její významná část byla provedena v 80. letech 20. stol. Z původního rozsáhlého komplexu zbyla jen část budov, stojícími kolem obdélného rajského dvora. Z východního křídla vně kláštera vystupuje kaple sv. Anny. Ve velké části místností bývalého konventu je gotická křížová žebrová klenba, část dvorních fasád tvoří v přízemí gotické arkády s půlkruhovými oblouky. Zimní refektář je zdobený freskami na motivy života sv. Františka z Assisi z 30. let 18. stol., které vytvořil F. Vogut a se štukami od A. Bolly ze stejné doby. Fresky F. Voguta zdobí také interiér kaple sv. Anny. V roce 1974 byl kostelu sv. Jakuba Většího udělen čestný titul Basilica minor papežem Pavlem VI. Kostel patří mezi pět pražských bazilik minor.Text: historie
3.12. 2012 - E. Horáková podle http://praha.minorite.cz; Umělecké památky Prahy 1., Pavel Vlček a kol., Academia 1996; Encyklopedie českých klášterů, D. Foltýn, P. Sommer a P. Vlček, Libri 1997; http://cs.wikipedia.org
|
Přihlášení |
