Minorité přišli do Znojma pravděpodobně hned po založení města, které je datováno před rokem 1226. Ještě do poloviny 13. století zde byl založen klášter. V roce 1271 se ke konventu minoritů připojil klášter sester sv. Kláry. Od poloviny 14. století se pro oba kláštery vžil společný název „monasterium Sanctae Marie“ podle společného kostela zasvěceného Nanebevzetí P. Marie. Roku 1494 celý areál poškodil velký požár, ale již roku 1498 byl obnovený kostel po opravě znovu slavnostně vysvěcen. V roce 1534 v klášteře pobývali jen tři členové minoritského řádu. Proto byla přijata nabídka františkánského provinciála a do kláštera byli uvedeni františkáni. V druhé polovině 16. století se klášter opět ocitl v hluboké krizi a pobývalo zde jen velmi málo řeholníků a řeholnic. V letech 1584 a 1594 klášter vyhořel a při obnově pomáhalo i město. V době stavovského povstání byli řeholníci i jeptišky z kláštera vypuzeni, po bělohorské bitvě se opět vrátili. V roce 1782 byl klášter klarisek dekretem císaře Josefa II. zrušen. O dva roky později došlo k uzavření i františkánského kláštera. Majetek pak připadl náboženskému fondu. Poté byl kostel odsvěcen a v roce 1840 stržen. Zbytek budov byl využíván pro vojenskou vychovatelnu, krajský soud, potom i jako byty pro sociálně slabé. V roce 1947 se klášterní budovy uvolnily a byly upraveny pro potřeby Jihomoravského muzea ve Znojmě, které zde sídlí dodnes.
Text: historie
10.11. 2016 - Vlastislav Mareček, D. Foltýn a kolektiv-Encyklopedie moravských a slezských klášterů,Libri 2005
|
Přihlášení |
