Budova kláštera je nenáročná stavba. Připomíná strohé stavby kapucínského řádu v době baroka. Stavba má význam jako zvěstovatel barokního období nejen ve městě ale i v rámci moravskotřebovského regionu. Kostel má i s vedlejší kaplí sv. Petra osm oltářů. Nejvýznamnějším dílem je socha sv. Josefa z r. 1712, umístěná nad vchodem do kláštera, která je dílem sochaře Jiřího Antonína Heinze. V rajském dvoře v klášteře se nachází studna z roku 1704. Kostel sv. Josefa je charakterizován bezvěžovým trojosým průčelím a půdorysem s rovným závěrem a bočními kaplemi mezi vtaženými pilíři. Horizontálně je kostel zhruba v půli rozdělen výraznou římsou. Dominantou spodní části průčelí je středový kamenný portál. Portál je uzavřený polokruhovou archivoltou. V bočních osách průčelí jsou v horní části niky se sochami františkánských světců, tedy sv. Kláry a sv. Františka. Kostel je jednolodní o dvou polích s bočními kaplemi na každé straně. Presbytář je pravoúhle zakončen. Na kůr se vstupuje schodištěm, přístupným z klášterní budovy. Kostel je zařízen barokním mobiliářem z 18. století. Kostel sv. Josefa je přístupný v době bohoslužeb, klášterní budovy opět slouží svému původnímu účelu.
Text: popis
24.5. 2016 - Pavel Vítek
Zdroje
Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění, Veronika Skopalová, Klášterní kostel sv. Josefa
|
Přihlášení |
