Legenda vypráví o poustevnících Svoradovi-Ondřeji a Benediktovi. Napsal ji jejich současník Maur, biskup uherského Pětikostelí v polovině 11. století.
Větší část legendy se věnuje sv. Svoradovi, poukazuje na jeho mučednictví, neobyčejné sebezapírání a trýznění těla. Když se tento muž uchýlil do poustevnické samoty, na posílení svého duchovního života, často zachovával půst. Kolem pasu si utáhl řetěz který nikdy nesundal, až mu časem vrostl do těla. Většinu času trávil prací a téměř nejedl ani neodpočíval. Sedával na dubové kládě obklopené ostrým rákosem. Když jeho tělo přemáhal spánek a naklonil se na jakoukoliv stranu, poranil jej ostrý rákos a Svorad procitl. Jednou v lese oslabený prací a přísným půstem omdlel. Naštěstí jej objevil mladík s andělskou tváří, naložil ho na vozík a odvezl jej do kláštera. Když Svorad umíral poslal mnichy pro opata, než však stihl přijel, Svorad již nežil. Benedikt se po smrti svého učitele rozhodl žít v půstu jako on. Odešel do jeskyně na Skalce u Trenčína. Žil tam tři roky, pak ale přišli zbojníci v domnění že má mnoho peněz, když však zjistili že žádné nemá, odvlekli ho k Váhu, tam jej zabili a hodili do řeky. Když jeho tělo po celý rok hledali, vídali sedávat na břehu řeky orla, jako by něco pozoroval. Začali na tom místě hledat a našli tělo Benedikta tak zachovalé, jako by zemřel teprve nedávno. Nedlouho poté roku 1083 byli Mučedník Benedikt i Svorad-Ondřej svatořečeni papežem Řehořem VII.Text: pověsti
19.4. 2015 - Luděk Vláčil
|
Přihlášení |
