Skalnaté návrší nad pravým břehem Visly bylo osídleno již v eneolitu, archeologické výzkumy doložily i existenci raně středověkého hradiště. To již bylo opuštěno, když zde roku 1044 kníže Kazimír Obnovitel podle věrohodnějších zpráv založil benediktinské opatství. První známý opat Aron je také prvním známým krakovským biskupem. Podle jiných dokumentů však byl klášter údajně založen až o století později.
Během druhé polovině byla postavena typická sestava kostela s klášterem – románská trojlodní bazilika uzavřená na východě apsidami dosud ve zlomcích dochovaná v prostorách presbyteria a chóru současného kostela. Pod podlahou kostela bylo objeveno celkem převážně románských 46 hrobů. V jednom z nich by mohl být hypoteticky pohřben i král Boleslav Smělý, který po vraždě arcibiskupa Stanislava zemřel v církevní klatbě. Od jihu k bazilice přiléhal obdélný klášter obehnaný kamennou zdí. Na jeho jižní straně stála kamenná budova refektáře, zástavba při bočních stranách byla zpočátku dřevěná. Poté, co byl roku 1259 či 1260 klášter vypálen Tatary, byly zahájena stavba gotického kostela, která se protáhla až do 15.století. Svým dílem k tomu přispělo i další poškození kláštera v bojích o polské nástupnictví na počátku 14. století, kdy se benediktini postavili na stranu pozdějšího piastovského krále Vladislava Lokýtka. V letech 1450-71 byla bazilika pozdně goticky přestavěna, z té doby pocházejí i obě věže v průčelí. S opatstvím sousedilo opevnění charakteru hradu na zhruba trojúhelném půdorysu s několika věžemi v místech původní opatské rezidence v severní části kopce. Objekt byl tehdy dokonce označován jako „Tyniecký hrad“ a se stálou posádkou sloužil jako strážní pevnost. Když se hranice Polska přesunula dále k jihozápadu, ztratila pevnost svůj vojenský význam a byla začleněna do opatství. Královská posádka zde však byla až do 17. století. Kolem roku 1618 byla zahájena přestavba v barokním slohu, roku 1656 však bylo opatství vypáleno Švédy. Krátce poté byly obnoveny práce a celý areál získal vrcholně barokní vzhled. Když na konci 18. století dochází k dělení Polska, pokouší se tomu v letech 1768-72 zabránit tzv. Barská konfederace. Její vojska se v letech 1771-72 v opatství opevnila a dokonce odrazila útok ruských vojsk generála Suvorova. Tyniec patřil k dílu, který připadl Rakousku, císařská vláda roku 1816 ruší opatství. V letech 1821-26 zde krátce sídlí biskupství přenesené potom do Tarnowa. Klášter byl opuštěn, roku 1831 zničil požár jeho střechy a celý areál se pomalu ale jistě mění ve zříceninu. V červenci roku 1939 zahájil novodobé dějiny opatství příchod jedenácti mnichů z Belgie. Roku 1947 započala celková rekonstrukce a roku 1968 se klášter znovu stává opatstvím, ve kterém je doposud dle řádových regulí udržována přísná klauzura.Text: historie
23.5. 2004 - Pavel Zany Komárek
|
Přihlášení |
