Místo bylo osídleno už v mladší době kamenné, v 1.– 5. století n. l. zde byl římský tábor pro pomocné oddíly. Na troskách tohoto tábora pravděpodobně již v 11. století vznikla menší osada. Klášter Klosterneuburg je klášter Rakouské kongregace augustiniánských kanovníků. Klášter založil právě na místě bývalého římského opevnění v roce 1114 markrabě Leopold III. Babenberský. Ten je pohřben v kapitulní síni kláštera, dnešní Leopoldově kapli, kde se jeho hrob stal poutním místem. Za vévody Leopolda VI. kolem roku 1200 získal Klosterneuburg funkci rezidence Babenberků. Leopold VI. nechal postavit nejen nový palác, ale i svou palácovou kapli, která je považována za první gotickou stavbu v Rakousku. O pár desítek let později byly části kláštera, např. křížová chodba, přestavěny v tomto stylu. Kulturní rozkvět zažil klášter zejména v první polovině 14. století za probošta Štěpána, který zadal řadu uměleckých a renovačních prací. Byla dokončena gotická křížová chodba. Koncem 14. století byla zahájena stavba jižní věže kostela v gotickém slohu. Za vlády probošta Georga Hausmanstettera došlo v roce 1529 k tureckému obléhání Vídně, kdy byl klášter přímo ohrožen a rozhodl se s církevními poklady uprchnout do Pasova. I zde se začal šířit protestantismus a Lutherovo učení bylo vyhlášeno i v kolegiátní církvi. Až za císaře Rudolfa II. se vrátil klášter katolicismu. Roku 1616 arcivévoda Maxmilián III. daroval klášteru rakouský arcivévodský klobouk. Tím se stal klášter strážcem „svaté koruny země“, která směla opustit Klosterneuburg pouze v rámci dědičné pocty. Krátce nato začala barokní úprava kolegiátního kostela, která probíhala v několika fázích v letech 1634 až 1730. Byla postavena dříve nedokončená severní věž západního průčelí kostela v gotickém slohu. Byla dokončena výzdoba freskami, štuky a oltáři v lodi. Nakonec byl upraven presbytář. Barokní sloh přerušilo druhé turecké obléhání Vídně v roce 1683, kdy byl Klosterneuburg opět v nebezpečí a kanovníci uprchli s církevním pokladem do Pasova. Za vlády císaře Karla VI. měl být celý komplex přestavěn v sídlo habsburského rodu. Asi chtěl kompenzovat ztrátu španělské koruny vybudováním rakouského Escorialu. Začalo se stavět císařské křídlo plánované pro severovýchodní nároží, které bylo zastřešeno v roce 1733. V roce 1735 byly dokončeny dvě z devíti plánovaných kopulí. Představují císařskou korunu na jedné straně a rakouský arcivévodův klobouk na straně druhé. V roce 1740 však nečekaně Karel VI. zemřel, čímž byly stavební práce ukončeny. V důsledku josefínské reformy ale nebyl klášter postižen a nebyl rozpuštěn. V době historismu se prosazovala „restaurace“ některých částí areálu. Některé prostory byly obnoveny do údajně původní gotické podoby. V letech 1882-1893 následovala obnova kolegiátního kostela, jehož západní věže zchátraly. Věže, původně různé výšky, jsou nyní novogoticky rozšířeny do výšky 82,75 m. Vnější část lodi byla přepracována v duchu novorománském. Z velkolepého projektu však byl v letech 1730–1740 postaven jen jeden z plánovaných čtyř dvorů a jedna kupole. Za napoleonských válek byl klášter obsazen Francouzi, v roce 1860 byla v klášteře založena první vinařská škola, dnes státní. Roku 1924 zde zemřel spisovatel Franz Kafka. Za nacistické vlády v letech 1941–1945 museli řeholníci klášter opustit, majetek kláštera byl vyvlastněn a jeden z řeholníků popraven za účast v odboji. Za národního socialismu byl klášter 30. dubna 1941 uzavřen a vyvlastněn. Někteří kanovníci byli skrytě zapojeni do hnutí odporu, zejména Roman Karl Scholz. V roce 1944 byl popraven. V roce 1945 se mohli kanovníci vrátit do kláštera.
Text: historie
25.6. 2022 - Pavel Vítek
Zdroje
https://de.wikipedia.org/wiki/Stift_Klosterneuburg
|
Přihlášení |
