Současná podoba chrámu, zejména jeho nejslavnější západní část Kazatelna a Oltář všech svatých jsou dílem sochaře pozdní renesance H. R. Hoffmanna. Oltář je pěknou ukázkou německého manýrismu. Apsida východního chóru a kaple Svatého roucha je oddělena nádhernou barokní přepážkou s průhledem do kaple, pochází především z jeho obnovení na konci 10. a na začátku 11. století. Apsida byla dokončena kolem roku 1196. V průběhu doby chrám ovlivnila gotika, renesance i baroko. Přesto si zachoval převážně románský ráz. Politický význam chrámu byl ve středověku dán tím, že arcibiskup trevírský byl říšským knížetem i kurfiřtem. K nejvzácnějším památkám katedrály patří tzv. Kristovo roucho, které prý přivezla do Trevíru Konstantinova matka Helena. Roucho bylo vystaveno dosud jen osmnáctkrát, ovšem jako u mnoha jiných relikvií existují pochyby o jeho skutečném původu, což bývá též předmětem ironizace. Při jeho vystavení v roce 1996 například trevírští recesisté vystavili spodky slavného trevírského rodáka Karla Marxe s tím, že na rozdíl od Kristova roucha u nich je aspoň jistota, že je Marx opravdu nosil. Za pozornost stojí lavice po stranách východního chóru. Jsou zdobené intarziemi ze slonoviny a cínu. V apsidě západního chóru se nalézá tumba z černého mramoru s ostatky arcibiskupa Balduina Lucemburského, bratra císaře Jindřicha VII. a strýce českého krále Jana Lucemburského. Během 17. století byl interiér barokně přebudován a vyzdoben. Románská apsida západního chóru má bohatou barokní štukovou výzdobu. Od roku 1986 je trevírská katedrála zapsaná na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Text: popis
25.1. 2022 - Pavel Vítek
Zdroje
http://www.iereus.wz.cz/pamatky/trier_dom.html
|
Přihlášení |
