Původně irský šlechtický hraběcí rod, který získal v roce 1676 český a roku 1758 moravský inkolát. Majitelem panství Nalžovy se stali v roce 1769. Taafové se od 17. století začali výrazně prosazovat v Rakousku. Theobald Taafe se výrazně prosadil v roce 1683 při obraně Vídně před Turky, Mikuláš Taafe snad přivezl z Branibor první brambory v polovině 18. století. Na nalžovském panství se snažili hospodářsky podnikat a stavět. František Taafe postavil v 2. polovině 18. století mezi Hradešicemi a Nalžovy kapli sv. Barbory, patronky horníků; pod kaplí zbudoval rodinnou hrobku - současná kaple sv. Antonína Paduánského.
Do historie Nalžov se výrazně vepsal hrabě JUDr. Ludvík Taafe, prezident nejvyššího soudního dvora, za něhož získal rod v roce 1839 hraběcí titul. Mimo jiné nechal vtisknout lesu Prašivici (viz samostatné heslo) podobu anglického parku; v něm nechal vybudovat kopii jejich rodového irského hradu Ballymotte (viz samostatné heslo). Stavebními úpravami dostal zámek v Nalžovech současnou podobu, taktéž i anglický park u něj. Nejvýznamnějším členem rodu byl bezesporu Eduard Taafe, od mládí důvěrník císaře Františka Josefa I. Postupně vystřídal řadu vysokých funkcí a jeho politická kariéra vyvrcholila v 80. letech 19. století, kdy se stal na 14 let (1879-1893) předsedou vlády v Rakousku-Uhersku. Taafové vlastnili Nalžovy až do roku 1937, kdy je hrabě Eduard Karel Taafe prodal a vrátil se do své pravlasti Irska. Zajímavost: v zámeckém archívu se měly skrývat doklady, které by mohly přispět k objasnění záhadné smrti korunního prince Rudolfa v Mayerlingu v roce 1889.Text: popis
25.8. 2022 - Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - od Bílé Hory do současnosti, díl II.,nakl.Argo 2010; Jaroslav Špiroch.
|
Přihlášení |
