Nenápadná studánka Královka je spjata se starou pověstí, kterou zapsal rodák ze slánského kraje Václav Beneš Třebízský. Vztahuje se ke 20. letům 14. století. Tehdy v Čechách žila Eliška, poslední královna z přemyslovského rodu. Byla provdána za Jana Lucemburského, který k Čechám nepřilnul a se svými přáteli stále dlel na válečných výpravách v cizině. Do Čech přijížděl jen tehdy, když potřeboval peníze. Královna Eliška byla nešťastná a její setkání s králem provázely stálé hádky, které vyvrcholily tím, že jí král Jan odebral nejstaršího syna a dal ho na vychování do Francie.
Když jednou král zase neměl peníze, napadlo ho prý, že prodá českou korunu. Klenotnice však měla sedm zlatých klíčů, které byly rozděleny mezi sedm věrných strážců. Ti se dohodli, že klíče nevydají králi, nýbrž Elišce. Královna se po hádce s manželem rozhodla pro útěk do ciziny. S několika věrnými průvodci ujížděla přes Slaný k lesům na západě, až znavena zastavila k odpočinku u studánky. Když se Eliška chtěla ze studánky napít, vznesl se před ní z vody bílý obláček, který se změnil v bělovlasého stařečka. Ten se jí představil jako jeden ze strážců české země a vyzval ji, aby zlaté klíče ukryla před pronásledovateli ve studánce s tím, že při návratu jí je vydá poustevník u třebízské skály. Královna krátce váhala, ale pak radu poslechla a vydala se na další cestu směrem do Bavor k příbuzným. Brzy nato ke studánce dorazili poslové krále Jana. Také pronásledovatelé byli unaveni a u studánky se jim zjevil její strážce v podobě černého mraku. Všichni jezdci padli únavou do trávy a probudili se až k večeru příštího dne. Když se začali shánět po svých koních, uviděli pod starým dubem sedět stařečka. Zeptali se ho, zda viděl tudy projíždět paní na koni s průvodem jezdců. Stařeček přisvědčil, ale řekl jim, že to jsou už dva dny. Pronásledovatelé poznali marnost své námahy a raději se vrátili do Prahy. Královna Eliška pobyla v Bavorsku půl třetího roku a teprve potom se s králem udobřila natolik, že se rozhodla vrátit do Čech. Cestou se zastavila v Třebízi a poustevník pod skálou jí s úsměvem podal zlaté klíče. Nato se v malé studánce zčeřila voda a nad ní se zjevil známý bělovlasý stařeček. Přivítal královnu ve vlasti, ale poradil jí, aby se místo do Prahy uchýlila na Mělník. Eliška ho poslechla. Z Mělníka pak každoročně zajížděla ke studánce, v níž zachránila klíče od královské klenotnice. Nechala ji vyzdít a postavit nad ní kapličku. Lidé z okolí na paměť této události začali studánce říkat Královka a to jméno jí zůstalo dodnes. Výklenková kaplička nad pramenem byla od té doby jistě mnohokrát opravována a přestavována. Je zvláštní tím, že nemá zasvěcení žádnému ze světců. V zamřížovaném výklenku je novodobý obraz královny Elišky, která drží zlaté klíče od pokladnice. Pod obrazem je citát z pověsti zapsané Václavem Benešem Třebízským: „... nevyhyneť za to pramen zdejší, dokud v Čechách Čechové budou žíti.“Text: historie
12.7. 2017 - Jiří Špaček
Zdroje
( Václav Beneš Třebízský: Královka)
|
Přihlášení |
