Eliška Bergrová měla synáčka slepého od narození. Chodívala s ním častokráte na onen vrch procházkou. Když jedenkráte po vrchu se procházeli, tu synáček zastavil se, a ukazuje v jedno místo, volal: „Hle maminko; tam se cosi třpytí!" Eliška udivena pospíchala na místo, kam synáček ukazoval, neviděla však ničeho. Synáček ale, jenž od té chvíle prohlédl, vypravoval, že viděl Marii Pannu s Ježíškem na rukou, krásným světlem ozářenou.
Text: pověsti
12.2. 2007 - Ondřej Navrátil
|
Přihlášení |
