Hrdelní právo starojické

U státní silnice stojí proti bývalé panské zahradě kamenný kulatý sloup, který dodnes hlásá, že Starý Jičín měl kdysi tak zvané nižší hrdelní právo.

Představitelem práva v obci býval rychtář, osoba žalobní. Na něho se směl každý obrátit a on ho musel vyslechnout. Malé věci jako křiky, hádky, soudil rychtář sám. Větší věci soudil purkmistr s konšely za účasti rychtáře, který vedl soudní knihu.
Ještě začátkem 18. století měl Starý Jičín tak zvané nižší právo hrdelní. Rychtář, konšelé a purkmistr vyšetřovateli těžké zločiny jako loupeže, krádeže, vraždy, manželské nevěry, spojení se zlými duchy. Obviněného vyslýchali pomocí práva útrpného. Když se nechtěl přiznat, napínali ho na oko, na skřipec a lámali mu kosti. Po vyšetření bys spis zaslán k vyššímu soudu do Hlubčic ve Slezsku a později do Olomouce. U těchto soudů vynesli rozsudek, aniž viděli obžalovaného a uložený trest byl pak vykonán na Starém Jičíně. Proti rozsudku bylo lze se odvolati k apelačnímu soudu do Prahy.
Ještě začátkem tohoto století byl v obecní truhlici na Starém Jičíně ortel apelačního soudu v Praze ze dne 26. srpna 1718, jímž byl Pavel Holub odsouzen pro krádež a loupež k smrti tím způsobem, že mají být napřed jeho prsa dvakrát trhána železnými kleštěmi, načež na kolo dán, usmrcen a povětří pozdvižen.
Ve sklepení Arendy ještě před požárem se nacházely nástroje útrpného práva, jako španělská bota, skřipec a svěrák na lámání holeních kostí.

Text: pověsti
1.9. 2006 - Ludmila Šnajdrová (Z úst do úst - Pověsti a též trochu pravdy ode hradu starojického - Beatris 2004)