Drábské světničky

Dle nálezů zejména keramiky lze usuzovat, že hrad vznikl ve 12.–13. století. Pravděpodobně byl opuštěn a později znovu obnoven v letech 1425–30. Protože část zdejšího kraje byla v době husitských válek ovládnuta husity, předpokládá se, že za obnovením skalního hradu stojí právě oni. V této souvislosti se připomíná blízkost prohusitského Valečova. Tomuto tvrzení ovšem odporuje katolická, do skály tesaná kaple. Brzy po husitských válkách byl hrad opuštěn a zanikl. Jako útočiště sloužil například ještě v 17. století při taženích císařského i švédského vojska. Jednotlivé skalní bloky byly propojeny dřevěnými mostními konstrukcemi. V blocích bylo vytesáno 18 světniček, na vrcholových plošinách skalisek se nacházelo pravděpodobně sedm dřevěných staveb. Původní vstup do hradu byl po padacím mostě spojujícím východní skalní blok patřící do areálu hradu s vedlejším skaliskem. Vstup byl zajištěn dřevěnou věží, po které se dochovaly kapsy kotvících trámů a podle dochovaných stop i palisádou. Dalším můstkem se vcházelo do obytných částí hradu. Účel tesaných místností nelze s jistotou určit, sloužily snad jako zásobárny. Spolehlivě je možno popsat pouze kapli s tesanou lavicí a vyvýšeným oltářem a také vrátnici ve vstupní věži. V dřevěných srubech, jejichž základy jsou dodnes zřetelné, bývaly obytné prostory. Některé skalní hrany byly osazeny ochozy, dochovaly se také zbytky pěti tesaných chodeb. Při stavbě hradního areálu bylo dokonale využito terénních podmínek a postavena tak pevnost, která před zdokonalováním střelných zbraní byla téměř nedobytnou. Stáří jednotlivých částí hradu není možno spolehlivě určit, snad jen vznik kaple lze zasadit do 15. století. Vlivem povětrnostních vlivů a intenzivního turistického ruchu se pískovec rozpadá a čitelnost hradu je stále horší..

V podstatě to jsou čtyři velké a tři menší skalní bloky oddělené od sebe úzkými štěrbinami a průrvami a od ostatního území Hradů hlubokou úžlabinou, v nové době uměle vylámanou a rozšířenou těžbou pískovce, kterou byl skalní blok, z něhož se původně vstupovalo do hradu, téměř úplně zničen. Na těchto skalách ještě dnes zůstaly zbytky osmnácti světniček buď zcela, nebo částečně vytesaných do pískovcové skály, stopy po sedmi dřevěných stavbách a šesti mostních konstrukcích spojujících jednotlivé skalní bloky. Z ostatních opevňovacích prací se zachovaly stopy po čtyřech uzávěrech a jedné palisádě a zbytky pěti chodeb vytesaných do pískovce. Původní vstup do hradu byl po mostě, s největší pravděpodobností padacím, který spojoval nejvýchodnější skalní blok s areálem Hradů. Podle zachovaných stop bylo skalisko opevněno palisádou a vstup ještě zabezpečovala mohutná dřevěná věž. Odtud se šlo přes dřevěný můstek do dalších obytných prostor hradu. Světničky vytesané v pískovcových blocích sloužily především jako zásobárny, jako obydlí byly používány převážně dřevěné budovy, po nichž se dodnes zachovaly jen stopy jejich základů. Z ostatních prostor Drábských světniček zasluhuje pozornost především svatyně, objevená teprve po první světové válce. Je to místnost téměř 7 m dlouhá a skoro 4 m široká a vysoká. Uvnitř se podnes zachovala kamenná lavice při stěnách a oltář, ke kterému vedou tři stupně. Po stranách oltáře jsou výstupky, z nichž jeden mohl sloužit jako kazatelna. Při objevení kaple bylo zjištěno, že v oltáři byla vytesána jamka pro ostatky, zakrytá hrubě opracovanou břidlicovou tabulkou, nyní uloženou ve sbírkách mnichovohradišťského muzea. Šlo tedy o kapli vysloveně katolického ritu. Kalich, který je dnes vytesán v bloku oltáře, je romantickým podvrhem vzniklým teprve po odkrytí kaple ve 20. století. Vedlejší světnička je pokládána za obydlí kněze. Pozornost také zaslouží nejjižnější úzký a vysoký blok zvaný Sloup, do něhož je vytesána světnička s jehlancovitou prohlubní sloužící pravděpodobně jako vězení. Prostor mezi skalami sloužící jako nádvoří byl podle zachovaných stop opatřen dřevěnou podlahou. V jedné ze světniček je zachován na stěně vytesaný kříž. Letopočty a staré nápisy ve světničkách byly zničeny návštěvníky objektu. Dvě světničky v nejzápadnějším nízkém skalním bloku jsou pravděpodobně mladší, pocházejí asi ze 17. století a se středověkým hradem nemají nic společného. Jsou jen dokladem toho, že ještě za třicetileté války sloužily Drábské světničky jako úkryt při průtazích císařského i švédského vojska. Celý objekt hradu svědčí o tom, že jeho stavitelé velice dovedné využili možnosti, které jim poskytovala jeho poloha, a vytvořili pevnost, která byla před zdokonalením střelných zbraní prakticky nedobytná. Ovšem téměř neřešitelnou otázkou zůstává, v které době a komu hrad sloužil. Nepodařilo se o něm zjistit jedinou písemnou zmínku, a jsme proto odkázáni na více či méně pravděpodobné dohady. Nálezy keramiky svědčí o tom, že Drábské světničky byly osídleny od 12. do 15. století. Zdá se, že dřevěný a ve skále vytesaný hrad, po němž se nám zachovaly stopy, byl poslední etapou stálého osídlení. Není však vyloučeno užívání světniček jako příležitostného útočiště ještě mnohem později. Vznik hradu na Drábských světničkách se nejčastěji klade do první čtvrtiny 15. století, kdy husitská vojska zničila klášter Hradiště. Předpokládá se, že když v l. 1425–1430 husité pevně ovládli velkou část kraje, postavili nad tokem Jizery, kudy odedávna vedla obchodní stezka, hrad, který by střežil kraj a odkud by mohla být dána výstraha před vpádem nepřátelského vojska. Připomíná se blízkost Valečova, jehož tehdejší majitelé bratři Bernard a Bartoš z Valečova patřili k přátelům Jana Žižky z Trocnova a byli rozhodnými stoupenci husitství. Naproti tomu kaple katolického ritu na hradě by spíš ukazovala na to, že Drábské světničky byly opěrným bodem strany podjednou a předsunutou stráží nepřátel kalicha v Pojizeří. Pro přírodní krásy okolí jsou dnes Drábské světničky jedním z nejnavštěvovanějších míst kraje. Rubem tohoto zájmu však je, že objekt návštěvami trpí, měkký pískovec narušovaný povětrnostními vlivy se rozpadá, a tak není příliš vzdálena doba, kdy zmizí i poslední pozůstatky skalního hradu. Pracovníci Archeologického ústavu ČSAV v Praze postavili v městském muzeu v Mnichově Hradišti velký model, který zachycuje současný stav pro budoucnost. Podle návrhu D. Menclové byl také na malém modelu podle zachovaných zbytků a stop rekonstruován vzhled původního hradu..