Siewierz

Lokalita osídlená již v 11. století patřila ke Krakovsku a od 13. století k opolskému knížectví. Těšínský kníže Jan si někdy v první polovině 14. století postavil jednoduchý dřevěný hrad na uměle navršeném pahorku obklopeném příkopem a valem. Teprve na počátku 15. století byla postavena ve středu nádvoří válcová věž o průměru 9 metrů a dřevěné ohrazení nahradila nepravidelně zalamovaná kamenná hradba, v jejímž jižním úseku byla prolomena jednoduchá vstupní brána.

Roku 1443 prodal těšínský kníže Václav I. Siewierz krakovskému biskupovi Zbygniewu Olešnickému. Biskupové si hrad oblíbili a proto mu také věnovali patřičnou péči. Ještě v 15. století byla vstupní brána opatřena hranolovou věží, další rozsáhlejší úpravy následovaly na počátku 16. století. Vstup byl přeložen na severní stranu, kde byla postavena nová branská věž ve spodní části čtyřboká, v horní osmiboká vybavená větším množstvím střílen. Do nádvoří byl k východní hradě přistavěn nepravidelný zalamovaný palác. Snad ve třetině 16. století byla snesena válcová věž a její zdivo použito při pokračující přestavbě hradu, zejména k výstavbě jižního a západního křídla. Ta byla přistavěna k obvodové hradbě aniž by ji prolomily nějaké otvory, zato v nově nadstavěné části se dochovaly otvory s relikty ostění většího množství velkých renesančních oken.

V neklidných dobách po vymření Jagellonců zesílil biskup František Krasinski roku 1575 opevnění hradu. Celé jádro obklopila nepříliš vysoká pětiboká zeď, která tvořila eskarpu terasy tvořící novou obrannou linii umožňující postavení i větších děl. Severní bránu zesílilo protáhlé podkovovité předbrání s velkými střílnami ve dvou úrovních.