Husův sbor na Vinohradech je modlitebna Církve čs. husitské na rohu ulic U Vodárny a Dykovy v Praze 10. Byl postaven v letech 1930-1933 podle návrhu architekta Pavla Janáka v konstruktivistickém slohu. Vinohradská církevní obec zakoupila v roce 1925 pro stavbu sboru parcelu v blízkosti bývalé vodárny. Ještě před tím byly vytvořeny dva ideové návrhy Husova sboru na Vinohradech architekty Hanušem Hladíkem a Tomášem Šaškem. Velmi pokrokové radě starších, vedené farářem Šimšíkem, se však žádný z návrhů nezdál pro jejich záměry vyhovující a proto zadala bez veřejné soutěže projekt stavby přímo arch. Pavlu Janákovi. Jeho první návrh vypracovaný z r. 1929 ještě nepočítal s obytným traktem a věž zvonice měla kruhový půdorys. Rada starších byla sice s návrhem spokojena, ale Státní regulační komise jej zamítla s tím, že samostatně stojící sbor by narušoval kontinuitu stávající uliční zástavby. Druhý návrh, předložený arch. Janákem v roce 1931, s připojeným činžovním domem a čtyřbokou šestipatrovou věží, byl již bez větších změn realizován.

Symbolický základní kámen byl položen 26. října 1930, ale vlastní stavební práce započaly až 1. července 1932. Slavnostní vysvěcení a první bohoslužba proběhly 1. října 1933. Ze stavebního hlediska tvoří Husův sbor tři provozní jednotky: modlitebna, věž (zvonice) a obytný dům, spojené v jeden funkční celek. Pod modlitebnou, ve sníženém přízemí se nacházel divadelní sál, který byl podle návrhu arch. Jiřího Jakuba přestavěn v roce 1938 na kolumbárium. V roce 1947 k němu bylo z kapacitních důvodů přistavěno druhé patro, jehož střecha tvoří terasu, ze které se vstupuje do předsíně modlitebny..
V roce 1945 bylo v budově Husova sboru zřízeno náhradní rozhlasové studio, které ve dnech 7. - 9. května odsud vysílalo volání o pomoc Pražskému povstání. Pro rozhlasové vysílání bylo použito zařízení určené k přenosu varhanních koncertů. Tyto události připomíná pamětní deska na severní stěně stavby.

Text: historie
14.11. 2015 - Jiří Špaček

Zdroje
(s využitím internetových stránek wikipedie)