Akropole Sitno byla osídlena již v době bronzové (okolo roku 1100 př. n. l.), kdy zde lid lužické kultury vybudoval opevněné útočiště chráněné kamenným valem s dřevěnou konstrukcí, sloužící k ochraně okolního obyvatelstva v případě ohrožení. Lokalita byla ze tří stran přirozeně chráněna andezitovými bradly, jediná možná přístupová cesta vedla od východu. Akropole hradiska vymezujícího plochu o rozloze 16 ha byla opevněna mohutným valem ve dvou liniích. Kamenný obvodový val, napojující se na skalní bradla ze severu a jihu, měl zachytit první nápor útočníků. Z vnější strany byl zřejmě příkop a nahoře dřevěná palisáda. Obvodový val je dodnes dobře patrný na jihu a východě. Druhou linii tvořil asi 350 metrů dlouhý příčný val rozdělující hradisko na dolní a horní část. Horní část sloužící zřejmě jako akropole hradiska, posvátné místo se sídlem vládců, byla rozdělena do teras a minimálně osídlena. Dolní hustě osídlená část hradiska byla centrem obchodu a řemesel. Podle nálezů se zde odléval bronz a tkaly látky. Kromě šperků, keramiky a dalších všedních předmětů zde byla nalezena i antická mince z 2. stol. n. l. V té době se však stopy osídlení na čas ztrácejí. Další nálezy dokládají přítomnost člověka na Sitně až v době povelkomoravské. Mladší nálezy dokládají také osídlení hradiště v období vrcholného středověku v 11.-12. století, na což navazuje modernizace opevnění v pol. 13. stol. a následná výstavba hradu v nejvýchodnější části hradiska.
Text: historie
9.6. 2017 - Luděk Vláčil
Zdroje
podle informační cedule v místě a další
|
Přihlášení |
