Hradiště v Kolové se nachází na výrazné zalesněné ostrožně nad soutokem Velké a Malé Libavy, v poloze Starý zámek na kótě 509 metrů. Na náhorní plošině se rozprostírá rozsáhlý areál, sestávající z vlastního mohutného hradiště Starý zámek chráněného valy a výraznými příkopy, a předhradí, rovněž od zbytku vysoké ostrožny odděleného opevněním. Zbytky valu najdeme i v jižní části hradiště. Od východu přicházejí na hradiště dvě staré cesty.
Původně keltské hradiště je místo, osídlené od doby bronzové, později poskytující útulek Slovanům, kde ještě později stával hrad Kager (dochovaly se jen základy), je archeologickou památkou první kategorie. Pro badatele a návštěvníka je problematický už název hradiště. Na turistických mapách je uvedeno buď jako hradiště v Kolové nebo Starý zámek. Podle posledního středověkého objektu je v literatuře nazýván jako hrad Kager. V publikaci Encyklopedie hradišť v Čechách je hradiště uvedeno pod názvem Libavské Údolí podle nedaleké obce. V roce 1942 byl publikován plán hradiště i s popisem, který si všímá i zahloubených objektů na ploše (celkem 15 objektů). Větší archeologický výzkum na ploše hradiště provedla pak roku 1966 Olga Pospíchalová z Chebského muzea. Získané pravěké nálezy byly přiřčeny chebské skupině popelnicových polí mladší doby bronzové. Středověké nálezy byly zařazeny do 14. a první poloviny 15. století. Zásadní objev přinesl archeologický výzkum, který byl proveden v roce 1986 Archeologickým ústavem ČSAV, expoziturou v Mostě a Chebským muzeem (Tomáš Velímský a Pavel Šebesta) v jednom ze zahloubených objektů na ploše. Z výzkumu vyplynulo, že pravěké hradiště bylo nově osídleno znovu ještě ve 2. třetině 13. století. Středověké sídliště využilo pravěkého opevnění, aniž respektovalo vnitřní členění hradiště. Na ploše jsou pravidelně (většinou podél přístupové cesty) rozmístěny relikty zahloubených objektů – zemnic, z nichž jeden byl podroben archeologickému zkoumání. Objekt zaniklý požárem poskytl informace o některých stavebních a funkčních detailech, na základě nichž bylo obydlí i rekonstruováno. Jednalo se o typickou zemnici o vnějších rozměrech 420 x 400 cm, zahloubenou 120 cm pod úroveň terénu a doplněnou na severozápadní straně vstupní šíjí. Vlastní zemnici tvořily dřevěné srubové stěny na kamenné podezdívce.Text: historie
1.6. 2009 - Vaculčík s použitím Internetu
|
Přihlášení |
