hradiště Koryta

Hradiště se rozkládalo na velmi úzké ostrožně, meandru ze tří stran obtočeným řekou Střelou, která je rozdělena na dvě terasy. V nejužším místě, na začátku první z nich, je ostrožna přeťata 15 až 18 m dlouhým valem. Ten byl poměrně mohutný protože je vysoký 5 metrů a jeho základna je široká 13 metrů. V minulosti mohl být dlouhý až 40 m a je pravděpodobné, že jej z vnější strany chránil dnes téměř neznatelný příkop. Val při ohledání jevil znaky spečení a je také poškozen novodobou cestou. Spečení valu je doloženo také na protějším hradišti přes řeku Střelu ale dodnes není jasné, zda obě fortifikace zanikly požárem ve stejné době. Někteří badatelé zastávají názor, podpořený absencí obvodového opevnění obou lokalit, že byly osídlené současně protože potom by fortifikace ve směru od řeky nebyla nutná. Další variantou je přesun obyvatelstva ze starších a nepohodlných Koryt na rozlehlejší Babinu. Dnes je do valu vestavěna rekreační chata. Chataři nalezli údajně několik zelených kovových předmětů připomínajících sekery. Poprvé bylo hradiště prozkoumáno manželi Baštovými v roce 1982, kteří zde nalezli hrubší keramiku, zařazenou do pozdně bronzového období. Průzkum v roce 2017 odhalil zbytky mazanice s otisky prutů a také keramiku. Keramika ukazuje na nynickou kulturu. Některé nálezy ukazují na lidskou činnost i v pozdním středověku (struska). V pozdní době bronzové v severozápadních a středních Čechách žil lid knovízské kultury a v severní části Čech, v přilehlých územích Německa a Polska pak lidé lužické kultury. Příslušníci obou kultur se, přes určité rozdíly, nepochybně stýkali. Svědčí o tom předměty v doprovázející zemřelé v pohřbech obou kultur. Od počátku této kultury byli zemřelí spáleni a jejich popel byl uložen do keramických nádob s proraženým otvorem ve dně, který snad měl usnadňovat duše. Otvor němečtí archeologové trefně nazývali Seelenloch. O velké společenské diferenci obyvatel svědčí i posmrtná výbava, navršené mohyly nad hroby významných jedinců či popel nasypaný do prostých jamek v zemi. Nalezeny byly také kostrové hroby se skrčenými i nataženými kostrami, některé se nalézaly rozčtvrcené dokonce v odpadních jámách. Knovízská kultura zabrala v dějinách naší země téměř šest století, její nositelé pravděpodobně pohltili obyvatele mohylového lidu. Obecně tento úsek evropských dějin znamenal prudký rozmach osídlení i životní úrovně v méně vyspělých částech kontinentu. Ve střední a severní Evropě se zvýšila průměrná teplota což ovšem znamenalo ve Středomoří sucho a neúrodu. Bojovníci ze střední Evropy se tlačili na bohatý jih a východ, kde pod jejich tlakem zanikaly starověká říše Chetitů, drobné státečky v Sýrii a Egypt zachránila kolem roku 1200 před Kristem až vojska krále Ramsesse III. Právě egyptské písemné prameny se podivují nad skutečností, že se vojenských tažení zúčastňovali příslušníci různých etnik. Bojovníci různého původu uzavírali dočasnou smlouvu v rámci družiny, založený společným přípitkem, která ovšem, na rozdíl od evropského feudálního středověku, neplatila navždy.

Text: historie
8.1. 2019 - Martin Prudký podle Jan Bouzek - Pravěk českých zemích v evropském kontextu, Pravěké dějiny Čech - J. Filip,Současný stav poznání hradiště Babina a Koryta v povodí řeky Střely-kolektiv, Vývoj osídlení v povodí Střely-D. Baštová