Hora Hradišťany nese zbytky rozsáhlé fortifikace na druhém nejvyšším kopci (752 m nad mořem) levobřežní části Českého středohoří. Vrcholová plošina je tvořena nejvýše položenou loukou tohoto pohoří, tzv. primárním bezlesím, pozůstatkem stepní krajiny vzniklé po konci doby ledové. Roku 1952 zde byla zřízena přírodní rezervace, protože je domovem řady vzácných rostlin jako třeba kostřava ametystová, úpolín nejvyšší, hrachor různolistý, lilie zlatohlavá nebo plicník úzkolistý. Rostly zde i vzácné orchideje, které odsud zmizely v důsledku nevhodného hospodaření. Existenci louky v 19. století ale popírá popis vrcholové plošiny, protože J. K. Hraše zde viděl les. Odlesněné České středohoří bylo ale intenzivně zalesňováno ve druhé pol. 19. století. Pro geomorfologický typ zdejšího hradiště používají archeologové označení "Plešivec". Hlavním typologickým znakem je hradba postavená z nasucho kladených kamenů přičemž hlavním důvodem její výstavby nebyla ani tak obranná funkce, ta byla možná až na druhém místě. Prvotním důvodem mohla být snaha oddělit vnitřní plochu symbolicky od světa. Vnější val má délku 800 m a vnitřní je o sto metrů kratší. Množství kamenů použitých na jejich stavbu dosáhl objemu 7 400 m3. Vlastní hradiště má rozlohu 7 ha, o kterou se rovnoměrně dělí "akropole" a vnější hradiště. Vnější i vnitřní val byly postaveny z kamenů skládaných na sebe bez dřevěné konstrukce. Byl pravděpodobně konický a na komolém vrcholu mohl nést dřevěnou, palisádovou hradbu, o čemž svědčí podle výzkumu M. Šolleho prohlubně trychtýřového tvaru o horním průměru 1 až 2 m. Umístěny byly v pravidelných rozestupech po celé obvodu valu. Sondáže neodhalily ve vnitřním hradišti-akropoli žádné obytné objekty z pravěku, pouze kulturní vrstvu. Nalezeny byly pouze pozůstatky keramiky knovízské kultury, jednalo se o zásobnicové střepy a cedníky a některé z nich byly tuhované. Během starších sběrů (1882) byly nalezeny také dvě kamenné neolitické sekerky, dnes ztracené. Archeologové nalezli v západním cípu kamennou podezdívku jdoucí téměř rovnoběžně s vnějším valem. K ní přiléhala další kolmá zídka orientovaná k jihu. Mohlo jít o základy nějaké stavby. Absence rozsáhlejších nálezů dokládajících osídlení by mohla ukazovat na kultické využití vrchu Hradišťany, tak běžné na kopcích Českého středohoří. Někteří badatelé ukazují na příbuznost s antickými mykénskými pevnostmi, zasvěcenými ženským božstvům. U nás by se to mělo údajně týkat vrcholů hor právě s primárním bezlesím. Lokalita byla zkoumána již nestory české archeologie J. E. Vocelem a K. Hrašem ve druhé polovině 19. století, v roce 1951 již zmíněným Dr. M. Šollem a roku 2007 byla hora zaměřena ve 3D. Zkoumání Hradišťan se také dlouhodobě úspěšně věnuje Zdeněk Smrž.

Text: historie
27.2. 2016 - Prudký Martin

Zdroje
podle Encyklopedie hradišť v Čechách – V. Čtverák, M. Lutovský, M. Slabina, L. Smejtek, Archeologické rozhledy IV/1952, Knovízské hradiště Hradišťany-Z. Smrž