Hrad byl postaven jako pohodlné občasné královské sídlo uzavřené čtyřkřídlé dispozice s ústředním nádvořím. Čtyři původně jednopatrová křídla hradu se sedlovými střechami byla postavena v přísném pravoúhlém konceptu, zvýrazněný nárožními, dovnitř zataženými hranolovými věžemi. Jejich počet byl později redukován na dvě na západní straně. Věže byly zřejmě po italském vzoru opatřeny ochozem vysazeným na konzolách. Východnímu křídlu hradu výškově dominuje kaple, jejíž polygonální závěr s opěrnými pilíři vystupoval až k vnějšímu opevnění. Vnější opevnění chránilo vnitřní palácovou část přibližně v osmimetrovém odstupu a tvořilo hlavní obranný prvek hradu. Palácová část byla vybudována s velkými pravoúhlými okny do nádvoří i navenek v patře, v přízemí z obranných důvodů jen s úzkými okénky a štěrbinovými otvory.
Vstup do hradu od města ústil do průjezdu uprostřed severního křídla. V tomto křídle, které se vyznačuje největší hloubkou, byly nejreprezentativnější místnosti hradu. V přízemí se zachovala velká síň, zaklenutá na dva středové pilíře, a menší síň. Původní prostory v patře, přístupné samostatným schodištěm, byly upraveny při renesanční přestavbě. Velkou část zabíral plochostropý sál, který navazoval na čtvercovou zaklenutou královskou komnatu s šestidílným oknem. S komnatou sousedila dvoupodlažní kaple s panským patrem (podlouhlý otvor v podlaze opticky a akusticky obě podlaží kaple propojoval). Západní, podélně dvojtraktové křídlo mělo dvorní trakt do nádvoří otevřený masivní hrotitou arkádou. Na konci období středověku byl hrad výrazně goticky upraven. Přibližně v té době nahradil původní opevnění nový okruh hradeb s nárožními věžičkami válcového tvaru a s masivní hranolovou branskou věží v severovýchodním nároží. Další přestavby hradu byly provedeny pod sílící hrozbou tureckého vpádu v období kolem poloviny 16. století. Stavební úpravy, které měly zlepšit obranyschopnost hradu, řídili Francesco de Pozzo a Specie Casa. Všechna křídla byla (po snesení věží) zvýšena o dvě obranná podlaží s arkýřovými okrouhlými věžičkami na nárožích. Nová patra byla zvenčí opatřena řadou střílen. Štítková atika zakrývala pultové střechy spádované do nádvoří, v nádvoří byla postavena nová renesanční arkáda. Vnější fasády hradu byly také vyzdobeny renesančním dekorem kvádrování. Vnější hradba byla zesílena palisádo-hliněným okruhem, jemuž vévodil na sklonku 16. stol. postavený bastion / bolverk na jihozápadní straně, spojený s opevněním města. Když pominula turecká hrozba, byl hrad stavebně upraven pro administrativní potřeby Zvolenské stolice. Stavební úpravy vyvrcholily za Eszterházyů r. 1784 barokní přestavbou kaple, k níž byla na severu připojena účelová přístavba. V 19. stol. byl hrad již využíván pouze příležitostně a postupně pomalu chátral. Byl také poškozen za 2. sv. války. V 60. l. 20. stol. byl zchátralý hrad obnoven podle projektu arch. Karola Chudomelky. Dnes je zde expozice výtvarného umění ze sbírek Slovenské národní galerie.Text: popis
19.12. 2013 - E.H. podle M. Plaček a M. Bóna: Encyklopedie slovenských hradů, Libri r. 2007; http://www.muzeum.sk
|
Přihlášení |
