Žebrák

ŽEBRÁK A TOČNÍK - Popis

ŽEBRÁK A TOČNÍK. 1. Popis Nejeden hrad v Čechách upomíná buď na nějakou slavnou osobnosť anebo na nějakého panovníka. Upomínka na ně vzbudí se v nás, slyšíme-li je jmenovati, ještě pak mocněji vznikne, stojíme-li před jich díly tvrdými a vysokými, cítíce svou nedostatečnosť proti těmto hmotným a po svém porušení ještě nepřemoženým dílům práce a píle středověké. Tak na př. jest jméno Karla IV. tak nerozlučně spojeno s Karlšteinem, jako Rudolfa II. s hradem Pražským. Žebrák a Točník, dva hrady, z jichž oken se obyvatelé na sebe dívati mohli, připomínají nám Karlova syna Vácslava IV., panovníka, kterého většina dějepisců haní, jehož však lid více miloval, než kteréhokoliv jiného, poněvadž násilníky trestal a o to se staral, aby se spravedlivě dálo chudým i bohatým. Odloučenosť obou hradů mezi lesnatými horami vysvětluje nám, proč se tu mohl náruživý lovec do sytosti baviti myslivostí a bezstarostně tu žíti, až přišel o jednu korunu. Velebný Točník, převyšující okolní vrchy a stráně, panuje okolní krajině, zejména údolí, v němž jsou město Žebrák tak ležící, že se spatřuje teprve, když se k němu samému přijde, a hrad Žebrák pod samým Točníkem, kterýž z daleka také nelze viděti kromě svrchku velmi vysoké věže. Točník se vypíná na vrchu místy nepřístupném a velice strmém, vysoko nad Žebrákem, kterýž však přes to byl také pevným hradem, chráněn jsa vodou na všech stranách. Ode vsi Hředl táhne se totiž lesnaté pohoří, končíc se strmou horou, na níž stojí hrad Točník. Od Točníka se pohoří srázně snižuje tak, že sestupuje s hory skalnatý hřeben až ke skalce, na níž stojí hrad Žebrák. Jak již řečeno, stojí hrad tento v údolí, zakryt jsa výšinami; jeho pevností nebyly vysoké stráně, ač stojí Žebrák na strmém hřebeni skalním, nýbrž rybníky na všech stranách, tak že se k němu jinak nepřicházelo než po hrázích.

Po hrázi tak řečeného Hořejšího rybníka jde cesta od vesničky Točníka ke zříceninám hradu Žebráku, který měl kromě vlastního hradu podhradí snad plaňkami obehnané neb jinak opevněné. Na místě jezu byl zvoditý most, po němž se přicházelo k první bráně a skrze tuto na podhradí. Na místě bývalého mostu zvoditého jest most kamenný a na místě starodávné brány prostý oblouk na pilířích. Za branou jest dlouhý úzký dvůr, v němž v pravo stojí domek služebníka panského, za ním pivovár a jiné hospodářské příležitosti panství Točnického. Pamětihodného tu nic není, poněvadž domy tyto buď v nové době zřízeny aneb aspoň dávno o svou starou úpravu připraveny byly. Roku 1652 byly tu pivovár se sladovnou, hvozdem a spilkou klenutou, sklepy atd. nad spilkou, dvoje obilnice, proti spilce marštale na 30 koní a vedlé nich bečvárna. Roku 1712 postaven tu nový byt pro správce, to jest nynější stavení v levo od cesty se nacházející, v němž před časy hejtman, purkrabě a panští úředníci bydlívali; po způsobu starých dob jest přístup k hořejším světnicím z pavlače a na střeše posazena jest věžička. Od rohu dlouhého stavení čili pivováru jde se úzkou strmou cestou přímo do dolní ohrady hradu Žebráku a od tud na vrch lysý, skalnatý a nesnadno přístupný, na němž se zříceniny horního hradu vypínají. Hrad byl založen do čtverhranu nepravidelného, jehožto rohy ke čtyřem úhlům světovým obráceny jsou. Dotčená stará cesta, ale posud dobře patrná, chráněna byla tam, kde přistupovala ke hradbám, čtyřhrannou věží, která sesilovala bránu i roh hradu, na němž stojí; nelze potom cestu tu pronásledovati až pod okrouhlou věžkou na horním hradě stojící, poněvadž ji množství rumu pokrývá. Naproti jejímu konci spatřují se zbytky velikého čtverhranného stavení o třech odděleních, jehožto západní zeď ještě vysoko vyniká. V této zdi jsou tři okna veníři ozdobně tesanými vroubená, což se asi v 15. věku stalo, ale v 16. věku okna tato opravována. Ku prostřednímu oddělení přistavěna bývala na počátku nynějšího století chaloupka, ale nyní toliko známky viděti jest, kde stávala. V levém nebo jižním oddělení, a to ve výklenku okna, které jest k bývalé chaloupce nejblíže, spatřuje se ještě neporušené dynchování a v něm v pravo obraz nějakého hradu neb města, kterýž obyčejně na Žebrák vykládají. Podlé pravidel u středověkých hradů platných bývaly tu prvotně místnosti pro čeleď a hospodářské příležitosti, později pak, když se nechtělo pánům bydleti nahoře, zřízeno tu pohodlné obydlí. U tohoto stavení se stará cesta otáčela okolo věžky okrouhlé, nyní na polovici rozrušené, ale velmi dobře na skále postavené, poněvadž se odtud cesta velmi dobře brániti mohla. Okolo věžky zatáčela se cesta k hornímu hradu, který byl úzký, stoje na skalnatém bradle čili úzké skále, jako hrad Bradlec, od bradla nazvaný. Na dotčeném bradle stály na západním konci dotčená věžka, od ní k východu velká věž a za ní palác, vše kromě věže nevelké a nepohodlné, tak že by v takových místnostech za doby nynější málokdo bydleti chtěl. Od paláce, jehožto severní strana se 3 okny ještě stojí, vybíhají zdi objímajíce věž jako nějaký plášť, ale tak, že zůstává chodba okolo věže, po níž se nyní jen s velikým nepohodlím choditi může, poněvadž jest sem a tam rumem zasypána. Věže hradu Žebráckého, vzdorujíce již od sta let všem pohromám, jsou nejznamenitějšími zbytky jeho a také přední nejen jeho, nýbrž i údolí Točnického ozdobou. Velká věž hradu Žebráckého zasluhuje jména tohoto nejen jako hlavní čásť a střed hradu, nýbrž i proto, že nad mnohé své sestry také velkými jmenované nevšední mohutností vyniká. Výška její se udává mezi 10-12? sáhy cili okolo 20 metrů; v obvodu měří 35 m. Vystavěna jest z lomeného kamene a maltou obmrštěna, důkladným dílem za doby posledních Přemyslovcův; v 16. věku, kdež rádi posazovali na díla staročeská nějakou vlaskou čepičku (chtíce míti všecko stejně moderní, jako nyní), pokryta jest všechna čtverhrany vyrýsovanými, což se ovšek k této starožitné okrouhlé stavbě tak nehodí, jako se to na př. nehodí k věži v Jinřichově Hradci. A jako by se věž zlobila na ten nový kabát, obyčejně bývá rustika rozrušena a nepravidelnými kusy lpí na černém zdivu. Vchod ku věži jediný jest na východní straně ve výšce několika (asi metrův, i přicházelo se k brance, která se dobře na věži spatřuje, z vedlejšího stavení buď přímo aneb po zvoditém mostě, ale vždy tak, aby ten, kdo se sem uchýlil, bránu za sebou poklopem mohl zavříti. Ve svrchní části věže jest 6 pravidelně rozsazených oken, kterýmiž se osvěcoval byl pověžného. Kromě toho spatřují se tu úzké střílny dílem k obraně, dílem k osvětlení vnitřku sloužící. O vnitřku věže nelze nic říci, poněvadž jest nepřístupna. Před lety vypravovali lidé, že se chodilo zvenčí po schodech až na samý vrch věže, což se nijak nesrovnává s nynějším stavem jejím; ovšem mohly býti po spuštění hradu dřevěné schody k nynější brance a odtud též takové schody na vrch. Hrubé zdi věže byly prý na straně vnitřní uhlazeny, a v podlaze za brankou nacházelo se mřežoví (na způsob polních bran aneb rošt) ze železných prutů, kteréž se pohybovalo jako poklop neb zapadací dvéře. Jestliže dán byl vězeň do věže, odstrčila se závora, a vězeň spadl 15 loket (9 m.) hluboko. Vězení tu dole bylo, a lidem pravda toho se vyjevila r. 1827, když tehdejší sluha úřední Schottner ve věži poklady hledal a na místě očekávaných drahocenných věcí kosti lidské na světlo vynesl. Okolnosť tato jakož i položení této věže mazi samými vodami upomínaly starší naše badatele na věž, v níž myši Popela uhryzaly. Za velkou věží jest kus dolní ohrady tak veliký, jako je před ní; většinu této části vyplňuje svah horního hradu. Na konci jejím v severním rohu hradu stojí druhá čili dolní věž, zasahujíc mocným svým tělem až skorem k patě hradiště a pod hradby. Zvýší jest asi 13-14 m. a jako každá venkovská věž neměla dole vchodu. Teprve v našem století se zvědaví lidé mocně skrze sáhohrubé a skálopevné zdi její prokopali, a prolámali a tak lze aspoň vnitřek její z dolejška spatřiti. Uvnitř má skorem 4 m. v průměru. Že by tu vězení bývalo, nezdá se nyní, poněvadž jest dno všechno zasypáno. Až ke vchodu, který byl na jihozápadní straně ve výšce, aby se z obou hradeb do ní choditi mohlo, jest zeď stejně hrubá, potom od vchodu a oken nahoru znenáhla ustupuje. Ve zdech dolních uvnitř jsou dosti velké díry, poněvadž je lidé lakotní všetečně rozkopali. O třetí malé věži neb vížce, z níž zbyla jen západní polovice a ta již chatrná, nahoře zmínka byla učiněna. Čech starých pamětí znalý marně se ohlíží po staré kapli sv. Apolináře aneb aspoň jejích zbytcích. Nejednou se připomíná pro štědré své nadání, které však záhy přeneseno jest ke kostelu na hradě Karlšteině. Co ještě nyní viděti jest na Žebráce, svědčí o tom, že byl hrad tento náležitě zpevněn a s věžemi svými pravou ozdobou krajiny. Nejslabší jeho strana východní, kdež se k němu po skalnatém bradle Točnickém přistoupiti mohlo, chráněna byla hlubokým ve skále vytesaným příkopem a tudíž širokou umělou roklí, kudy jde nyní cesta z Točníka do Březové. Mezi tímto příkopem a východní hradbou spatřují se na bradle zbytky starých zdí hlavně proto vystavěných, aby bylo spojení s příkopem a mohl se odtud nepřítel pozorovati, pokud by chtěl z té strany něco na škodu hradu podnikati. Rozloučíce se s tímto královským sídlem, ohledejmež druhé sídlo královské ne tak věžovaté jako Žebrák, ale prostrannější a pyšnější. Za příkopem hradu Žebráckého táhne se nízký výběžek hory strmé, kteráž jest korunována zříceninami hradu Točníka. Hora tato jest vysoká, strmá, skorem vesměs lysá a jen málokde porostlá, ale za to na některých místech štěrkem a drobným kamením pokrytá. Z předhradí Žebráckého (kteréž se nyní nepravě také Točníkem nazývá) jde se ke hradu (ovšem nikoliv bez klíče, který je u hajného ve vsi) pěšinou strmou sice, ale příjemnou napřed mezi ovocným stromovím, potom po lysé hoře mezi skalami a balvany až ke hradu, který byl od pohoří Točnického na východní straně širokým příkopem oddělen. Za tímto příkopem byla venkovská ohrada s dřevěnými sruby, z níž se spatřují nyní jen náspy a kamení. Něco dále k východu bývala zvířecí obora, kterou císař Ferdinand II. r. 1630 zrušil. V urbáři r. 1652 dí se o té oboře, že „bývala někdy vobora dobře v okolek za půl míle i víc, v níž od danielův, jeleni a lani se schovávaly, však v letu 1630 zkažena a danielové na panství Pardubské do obory dáni jsou. Nyní se v té oboře seno a otava síci dává pro dobytek dvorský a naklidívá se dva stohy dobré sena.“ Od východní strany vine se ke hradu stará vozní cesta a sbíhá se s dotčenou pěšinou v těch místech, kde příkop začíná; odtud táhne se k západu pod samým hradem, jest ve skále vytesán a od starých dob tak vyjetá, že se sem a tam hluboké koleje ve skále spatřují. Na venkovskou stranu zavřena jest cesta tato hradbou, v níž byly střílny (ještě některou viděti), na druhou stranu pak jest skála přitesaná, na níž stojí hrad. Rozumí se samo sebou, že bývala na počátku této hradby branka. Na opyši hradiště, kde se cesta náhle ke hradu otáčí, jest malé rovné místo, kteréž také k ohradě hradu patřilo. Ve starší době tu stával veliký prak, později dělo. Od sroubených ohrad říkali takovému místu srub. Otočíce se po úskalí kostrbatém, staneme před hlavní branou královsky vyozdobenou. Neznáme v Čechách brány (kromě Litické), která by se této bráně heraldickým ozdobením vyrovnala; v té příčině překonal Vácslav otce svého Karla. Neb brána pěkně jest obložena tesaným kamením a zdobena jest desatero pěknými erby z pískovce vytesanými, kteréž se vztahují na deset zemí, nad nimiž král Vácslav, zakladatel hradu, panoval aneb které ke koruně náležely. Spatřují se tu znaky Horní a Dolní Lužice, Českých Bavor, Čech, Lucemburska, Římské říše, Moravy, Branibor, Slezska a ještě jeden znak se 6 liliemi, který se obyčejně na Sulcpach vykládá; znaky Lucemburský a Římský jsou na čestném místě uprostřed jako nejvzácnější, Český a Moravský podlé nich jako zemí předních. Erb stojí podlé erbu a po stranách jsou dvoje věnce se stuhami, mezi nimiž se spatřují ptáčkové (lednáčkové). Ačkoliv se ozdobování plochy skrze ptáky od 13. století věku dosti často vyskytuje, jest přece ozdobení toto, které se též na Vácslavově bibli (ve dvorské knihovně Vídeňské) spatřuje, záhadné. V levo od této prosté brány nacházejí se tři oddělení, z nichž stojí zdi některé ještě dosti vysoko, jiné sotva již zemi převyšují. Jedno z nich, které bylo bráně nejbližší, bylo příbytkem vrátného; pro něj určeno bylo také okénko na levé straně brány se nacházející. Možná, že obýval vrátný ve všech třech světnicích, jestliže pocházel z rodu zemanského, jako obyčejně bývalo u sídel královských, a pak měl zajisté ještě pacholka k ruce. Z hlavní brány přichází se do parkánu, v němž spatřujeme po pravé straně vysoké svislé skály a před sebou štít čtverhranného stavení, jehož hořejší ozdobná okna na 15. věk ukazují. Cesta vede ke druhé (vlastně třetí) bráně, která jest do oblouku sklenuta, avšak nová. Vybourali ji tuším v 16. věku a sklenuli cihlami. Stojí neporušena posud. V průjezdu, který též na 16. století ukazuje, jsou v levo dvéře do konic, a schody vedou do tmavé chodby. Z této brány vstupujeme na nádvoří nebo plac předního hradu malý, nepravidelný, nerovný a plný koutův, ale ovšem z těch příčin malebný. V levo jest stavení čtverhranné obdélné, 3 poschodí (ode dvora jen dvě) vysoké, jehož ozdobná rustika (kříže s osmihrany) na 16. věk připomínají, avšak dvéře ozdobné na druhou polovici 15. věku ukazují, ač stavení zajisté v některých hlavních zdech od krále Vácslava pochází. Úprava tohoto stavení svědčí, že bylo v 16. věku příbytkem pánů zdejších, a o bývalé jeho úpravě svědčí malby už skorem docela zaniklé. Ve přízemí tohoto stavení (ode dvora pod zemí) jsou sklepy na pěkných sloupech položené, v nichž byly konice na 90 koní. V urbáři r. 1652 dí se o nich : „V zámku jest marštal veliká, klenutá, v níž se do 150 koní postaviti může, nyní se místo spilky užívá a mnoho varů piva naložené se v ní směstnati může.“ V prvním poschodí jsou hlavní oddělení tři a v pravo v zadu malé nádvoří. Okna byla pěkně obložena, ale skorem všechna jsou vylámána. Ve druhém poschodí byla veliká síň s obyčejným dynchováním. Ve třetím poschodí spatřují se malby podobné sgrafitovým pracím, pásky ozdobné a nad tím zbytky nějakých maleb. Jsou to tuším nohy obrovských zápisníkův, o nichž se mluví se starších popisech. Obyčejně se má stavení toto za palác královský, což se nijak neshoduje se zvyky středověkými a způsobům vůbec obvyklým odporuje, aby bydlel král u vrat. Stavení to z cihel a kamení, vyzdobeno bylo patrně v 16. věku s použitím starších zdí, zejména však veníře starší do zdí nových zasazeny (kde totiž byla zeď nová postavena). Na venkovské straně spatřuje se komín. Od tohoto stavení a z dotčeného dvora předního hradu přichází se skrze prostou bránu do dvora dolejšího prostranného a v pěknou louku proměněného. Tu stojíce máme v pravo vnitřní nebo zadní hrad, za sebou zeď, která zavírala dotčený dvorek u obdél ného stavení, v levo hradbu, před sebou ssutiny bývalého stavení. Vedlé brány jest průchod do konic a v něm v pravo jsou dvéře do tmavého sklepa, kdež snad kočí a marštalíři bývali, a v levo výklenek. Portál ke konicím, mohutnými klenáky obložený, pochází tuším ze 16. věku. V severovýchodním rohu dvora jsou již dotčené zbytky stavení, kteréž se ze dvou oddělení skládalo; zůstaly jen holé zdi a nic jiného, poněvadž okna byla vysoko v druhém poschodí, které se již dávno sesulo. Vedlé tohoto stavení jest studně, kterouž dal r. 1530 Jan z Vartemberka, tehdejší držitel Točníka, pracně ve skále vylámati. Této studnice vzpomíná urbář r. 1652 takto : Studnice znamenitá se v témž zámku ze samé skály vytesaná nachází, kteráž velmi hluboká a v ní vody vždycky s dostatek jest. V urbáři r. 1722 dí se o ní, že jest 50o (95 m.) hluboká. Nacházely se při ní hřídel s kolem k vážení vody a starý okov, okolo pak srub se dveřmi. Od těch dob se studnice zasypala až do hloubky 18 m., a aby nikdy do ní nespadl, dána okolo ní zábradlí. U této studně jest v hradbě výklenek, buď v 16. věku aneb později udělaný; zvenčí viděti, že tu bývala branka do příkopu. Studně jest také těsně při královském paláci, v jehož přízemí se spatřuje zazděný portál a jedny dvéře otevřené. Od tohoto dvora k severu jest prostora hradbami zavřená, v níž se podlé pověsti královská zahrada nacházela, což již možné není pro věci dole psané; jest to severní cíp hradu a posázena jest stromovím obecním. Zajímavé je u této prostory, že se táhne v ní podlé vnitřní zdi násep kamenný. Na východní straně bývala brána, o níž promluvíme při popise příkopu. Do této prostory přichází se z druhého dvora novým vchodem, ale vedlé tohoto vchodu jest stará zazděná brána goticky sklenutá a při ní branka okrouhle sklenutá, kterou také později zazdili. U branky viděti ještě otvor pro kladku, a poněvadž tu cesta šla dříve do výšky, visí nyní patníky ve vzduchu. Brány tyto jsou ozdobně štukovím obloženy. Zeď u této brány jest velmi hrubá a jmenuje se katovna, poněvadž podlé pověsti tu kat bydlíval a stínali. Víme tolik, že se místu tomu již r. 1722 tak říkalo, ovšem za doby, kde lid dávno již neměl to ponětí o králi Vácslavovi jako ti, kteří s ním žili nebo živobytím jej přečkali; působením totiž spisovatelů takových, jako byli Hájek a Beckovský, stalo se, že i vzdělanci u nás si krále Vácslava bez kata představiti nedovedli. Ačkoli však nepřekáželo ve starých hradech, aby byla mučírna třebas pod kteroukoli světnicí, i pod kaplí, přece se víře nepodobá, aby bydlel na královském hradě uprostřed muž „sníženého řemesla,“ kterýž měl obyčejně obyt svůj mimo vesnici. Ale ovšem název katovny na mučení zločincův se vztahovati může. Z malého dvorka za dlouhým čtverhranným stavením jde se po 3 schůdkách nahoru do uličky jen tolik široké, co by člověk prošel, a končí ulička nad zazděnou branou, kde jest světnička, a tj. katovna. Až dosud popisován byl přední hrad; v následujícím probéře se zadní neb vnitřní hrad, jehožto čtverhran zabíral jihovýchodní třetinu hradu. Z prvního dvora totiž vede brána goticky sklenutá, zvenčí však v 16. věku upravena do dlouhého průjezdu, v němž jest v pravo okno do začazené místnosti; průjezdem tímto vchází se do vnitřního dvora, kterýž jest na všech stranách staveními a jen na severní hradbou uzavřen. Na západní straně téhož dvora jsou dřevěné schody a těmi se přichází na výstupek, odkudž lze místnosti od první brány až na konec hradu přehlédnouti. Uzříme totiž odtud hned za první branou a vedlé druhé brány parkán plný koutů, jehož se užívá za ovocnou zahradu. Vedlé něho k nám blíže jest stavení do čtverhranu založené, staré sice, ale později nejednou opravované, tak že i pozdější okna zase zazdívána. Nyní opět skorem celé zasypáno. Od severního rohu tohoto stavení vybíhají dva domy. V tom, který jde k severu, jest průjezd a dotčená začazená světnice, o níž tu několik slov přidati chceme. Od třetí a poslední brány na pravo vchází se dveřmi později udělanými do dotčené místnosti, kterou nazývá lid kuchyní. Obyčejný komín jde z této místnosti nahoru a svědčí o tom, že tu bylo něco pro kuchyňské potřeby určeno; avšak nehezká úprava pochází snad z doby, kde se chudina na Točníce uhostila. Druhé stavení k východu se táhnoucí jest dlouhé; v jeho přízemí jsou ve skále sklepy, u nichž již roku 1722 ani dveří nebylo. Spodek tohoto stavení jest starý, ale, jak se zdá, stavěno na něj později, a potom zase měněno, za kterouž příčinou jsou tu okna rozmanitá, stará, pozdější, otevřená i zazděná. Na východní straně hradu jest královský palác, velikánské věžovaté stavení, jediné na Točníce, kteréž jest pod střechou. Opustlo před časy velice, ale ujal se ho správce komorních panství, hrabě Hartman z Klaršteina, a dal je nevkusnou sice, ale dobrou střechou pokryti, tak že je dnes zamilované stavení Vácslavovo neporušeno a bohdá, nebude-li jednou proud těm a takovým památkám nepříznivý, všecky ostatní stavby na Točníce přetrvá. V dolní části tohoto stavení jsou sklepy nebo místnosti klenuté, k nimž se vchodem ze ssutin dotčeného dlouhého stavení přichází, nyní úplně pusté; mezi nimi jest jeden sklep na sloupích a v něm propasť veliká, kteráž se má za studni. Jest prý velmi hluboká, a když se tam hodí kámen, není ani slyšeti, jak dopadne. Spouštěli prý tam kachny, které vyplavaly venku v jezírku. V prvním poschodí jest pět místností. První místnosť, do kteréž se přichází, jest síň, ve kteréž jest pěkný ozdobný komín a výklenek, co by jeden člověk seděl, a pramalá komůrka. Vedlé této místnosti podlé celé šířky stavení jest kaple sv. Bartoloměje zdélí 16, zšíří 10 krokův. Jest pěkně sklenuta ve čtyřech křížích, v nichž se mohutné pruty sbíhají, a má tři okna, z nichž jde jedno do dvora a dvě do příkopu, vše z doby novější, poněvadž stará okna zazdili. Mezi dotčenými dvěma okny jest k východní straně prostý oltář s dřevěnou pozlacenou sochou sv. Bartoloměje; před ním stojí 5 lavic. Kruchta z hrubých dřev sroubená, lampička na věčné světlo skloněná, 6 obrazů v olejových barvách Malovaných, tak jako oltář bez ceny, doplňují nábytky této kaple. Ještě hůře to vypadalo v této kapli r. 1722, když sestavovali inventář panství, neb tu byly dvéře bez zámku, troje stará rozbitá okna, stupně před oltářem, obraz sv. Bartoloměje na plátně malovaný, čtvero lavic, jedna dlouhá špatná lavice, jarmara, 17 soudkův a stůl s tabulí. Na straně, kde se epištoly čtou, a za dotčenou síní jest tak zvané zákřiští, obyčejná světnice, v níž jest zase taková komůrka klenutá, jako v síni. Na oné straně kaple, kde se čtou evangelie, jsou také dvě místnosti; k východu nebo vzadu jest vysoká klenutá světnice s oknem a mohutným vlaským komínem, který jest patrně později přistavěn. Při tomto komínu jsou dvéře jednoduchými kameny vroubené, a jimi se jde do chodbičky, kterou se přicházelo do nějakého námětku; nyní jest na konci zazděna. Je tu v té chodbě ven střílna. Podlé pověsti byl tu mučen svatý Jan Nepomucký, což dlouhého vyvracení nepotřebuje. V této světnici jest veliká truhlice z dubového dříví přepevnými železy pobitá, v níž jsou dvě oddělení a větší z nich rozdělené na tři menší oddělení; bezpochyby se tu poklady kostelní a listy vzácné uschovávaly. Také jest v této světnici 5 velkých kamenných koulí, které nad 2 ct. Váží a prý od Husitův pocházejí, když Točník obléhali. Vedlejší (přední) světnice jest podobna předešlé, má pěkné klenutí a podobný komín, jenž jest však zazděn, také jsou tu dvéře zazděné, které lid zase s osudy sv. Jana Nep. Spojuje. Ve výklenku zdi jest stará židle. Z kaple jde se po starém kamenném šneku (35 schodů), který jest v kamenném námětku umístěn k nejhořejšímu ponebí. Tu jsou na jedné straně dvě klenuté světnice královské, v nichž jsou pěkné kamenné veníře u dveří a oken. Vedlé toho jest velká síň neb palác (18 kroků dl., 16 kroků šir.) s 5 okny, v nichž však skel není, tak že jest místnosť tato pusta. Úprava jest podobna předešlé a ukazuje každým způsobem na 15. století. V těchto třech místnostech umění a věd milovný král Vácslav své obývání míval, odpočívaje tu po honech v lesích okolních. V inventáři roku 1722 učiněném počítá se ta síň s jednou světnicí za pokoje a druhá světnice za komoru. Tehda nebylo v tomto podnebí nic více než stará spuchřelá jarmara, komůrka ke spaní s dřevěnými dveřmi a železnou mřeží a stará zelená kamna. Nad tím vším stavením jest střecha a na ní sedí lucerna se zvoncem. Stavení to bývalo svědkem mnohých hlučných radovánek a nádhery panské; nyní sem zavítá toliko cizinec, a jen jednou za rok, když jest posvícení na svatého Bartoloměje, sloužívá se tu slavná mše svatá, ku které se množství lidu okolního scházívá, jediný to zbytek z bývalé slávy Točníka. Věžovatý palác nejpěknější a nejmalebnější jest z venkovské strany, totiž z příkopu, při němž těsně stojí, jsa nejen obydlím, nýbrž i velkou věží obrannou. Spodek jeho jest jednotvárný, jako jinde bývá. V prvním poschodí jest velmi malá branka ozdobně vroubená a pod ní krákorce na pavlač; ale aby z tohoto otvoru nemohlo nebezpečí zlezení pojíti, zavírala se branka zvoditým mostem a spatřuje se posud otvor na kladky. Vyloučena není i možnosť, že se odtud někam scházeti dolů mohlo. V levo od té branky jest jedno, v pravo tři okna (z nichž dvě do kaple), všecka pěkně a starožitným dílem vroubená, avšak nyní do polovice zazděná. Nad těmi okny jest jedno veliké okno. Nad tím bývala tři nízká okna, nyní kromě jednoho sině vylámaná; vroubení na nich jest také pěkné, ale z jiného kamene a mladší. Na tu stranu k studnici a travnému dvoru jsou podobná okna jako k příkopu, též vysoká, ale dolejší veníře patrně jsou starší a z jiného kamene, než veníře v nejhořejším ponebí. Také na té straně ke hradu jest palác velmi malebný a okna tu rozmanitě rozložena; též jsou různé velikosti, avšak všechna čtverhranná, dolní starší, horní novější. Námětek, v němž jde šnek z prvního do druhého poschodí, leží na kamenných krákorcích. V levo odtud na kraji jsou dvéře, konec chodbičky nahoře popsané (vedoucí do druhé klenuté světnice), před nimiž jsou krákorce k umístnění pavlače. V příkopě jsou také ještě dvě památnosti. Uprostřed něho jest „Černé jezero“, mělká louže mezi skalami, jehožto voda jest barvy tmavé, zelenožluté. Ryby v něm jsou černé a největší z nich, i když se dají do dobrého rybníka, neváží nad 2 staré libry. V urbáři r. 1652 dí se o něm : „Při témž zámku a ne v zavřití jest cisterna znamenitá s dostatkem vody.“ Musí se totiž dodati, že se po celé 15. století odtud voda pro zámek čerpala a teprv to přestalo r. 1530, jak v dějinách vyloženo bylo. Za tímto jezírkem spatřují se tři vysoké hrubé pilíře s jedním obloukem, které jsou zrovna před branou zazděnou v tak zvané královské zahradě. I není pochyby, že šel od této zadní brány most dřevěný, po němž se kratší cestou vyjížděti mohlo na vrch Točnický, a bezpochyby král Vácslav sám tímto mostem raději si vyjížděl, nežli aby volil dlouhou cestu skrze hrad a okolo něho. Kdo pilně pozoruje a srovnává obě zříceniny Žebráka i Točníka, sezná hned mezi oběma znamenitý rozdíl; neb nehledí-li se k tomu, že bylo na Žebráce těsné přebývání ovšem jen pro osobu stavu panského, kdežto Točník jest založen jako palác královský, rozcházejí se oba hlavně v tom, že Točníku scházejí věže. Věc tu má Točník společně s Karlšteinem a plán obou hradů má mnoho společného, ovšem že jest Karlštein nádhernější a úpravnější, poněvadž byl zřízen pro uschování nejvzácnějších klénotů. V trojhranně podobě shodují se náhodou; že se přicházelo do zadního hradu nedaleko za první branou a že hlavní částí jest hrubé věžovaté stavení na kraji hradiště založené, jsou věci schvalně dělané, a proč konečně má Karlštein více hradeb nežli Točník, nepotřebuje dlouhého vysvětlování. Nesmíme opomenouti ke konci popisu svého přidati rozvržení toho všeho, co se na Točníce nacházelo a co jsme s nynějšími místnostni stotožniti nedovedli. Litovati jen musíme, že při slavných hradech Karlšteině, Křivoklátě a Točníce zachovalo se nám poměrně tak málo pamětí a pomůcek, že části jich umělecké a památné nedovedeme tak vysvětliti, jak bychom si sami ze srdce přáli. Pro Točník máme, když pozdní, aspoň přece nějakou zprávu : inventář založený r. 1722, když již byl Točník ve stavu tak chatrném, že nedlouho potom spustl. Povšechně se povídá o hradě, že sice spustl, ale jest přece pod střechou. Napřed jest řeč o královském pokoji, o pokoji a komoře, což nacházíme v nejhořejším ponebí paláce. Potom následuje sklep, kostelní kaple a klenutá světnice, což nacházíme v prvním poschodí. Potom se popisuje sklep, pod tímto sklepem vězení pro ženské, což by nám dopadlo na přízemí. Následující věci dopadly by nám na stavení ve vnitřním hradě k jihu a k západu obrácená jakož i čtverhranné stavení vedlé nich ležící, ale zdá se, že není zachován pořádek. Popisují se totiž bývalý fraucimor neb světnice pro ženské, sklep, komora, světnice řečená Lucerna, vedlé ní kancelář, stará světnička, druhá světnička, sklep za ní, druhý a třetí sklep, sklep na máslo, sklep na barvy i tři pusté sklepy ve skále v třetím dvoře, sklep pod Lucernou, dolní sklep nebo pekárna, sklep vedlé Lucerny, druhý sklep, síň aneb na starém doně (kdež byla sýpka) klenutá světnice, komora proti ní, klenutá kuchyně, sklep pod Lucernou neb starým domem, výstupek, klenutý chlívek, studeň s dostatkem vody. Z toho jest patrno, že se popisovala stavení okolo paláce a když pak se mluví o sklepu za studní, může se tím rozuměti jen sklep v dolním ponebí paláce, ke kterému vedou dvéře od studně. Potom se připomínají klenutá pekárna pod zbrojnou komorou, sklep na tenata a jiné potřeby lovecké, zbrojnice, v níž byly tehda sýpky, vězení, v němž byla pekárna, katovna a pustý palác, což vše dopadá na dlouhé stavení hned za branou. Ve vrátnici nacházely se tehda staré okno sklenné z kanceláře, stůl z kaple, šest hákovnic a pět starých krátkých ručnic.

Text: popis
16.11. 2020 -