Žebrák

Krajina kolem Žebráku náležela od 12. století mocnému rodu Buziců, kteří měli ve znaku kančí hlavu. Jeho rodovým sídlem se stal hrad Valdek. Od Buziců pak odvozoval svůj původ neméně mocný rod Zajíců z Valdeka, z něhož pocházel též Oldřich, řečený Zajíc, připomínaný od r. 1248 do r. 1271, kdy zemřel. Nejspíše již on nechal nedaleko trhové vsi Žebráku, ležící na výhodném místě při důležité cestě z Prahy do Plzně a dále do Řezna a Norimberka, postavit stejnojmenný hrad Žebrák. Jméno tedy dostal hrad podle vsi, která tvořila jeho podhradí vzdálené asi 2 km jižně a nikoliv, jak vypráví pověst, podle prvního návštěvníka hradu, jímž měl být žebravý student. Proč dostala ves jméno Žebrák, není jasné, ale již A. Sedláček odmítl pověst, že ves tak pojmenovali Buzicové z nemístné skromnosti a ve snaze ponížit se před panovníkem.

S přídomkem ze Žebráka se psal již r. 1280 Přibyslav i jeho nástupce Oldřich, někdy též považovaný za zakladatele hradu (D. Menclová), který zemřel r. 1304. V r. 1318 se připomíná jiný Oldřich, který se rovněž psal ze Žebráka. Hrad byl postaven na poměrně nízkém, úzkém, ale strmém posledním výběžku křemencového valu, jímž končí vyšší a dosti strmý horský hřbet, táhnoucí se od vsi Hředle. Do hradu se vstupovalo od východu jednoduchou branou, která byla chráněna okrouhlou věží, asi 13 m vysokou. Na ni navazovala hradební zeď, která v protáhlém oválu obklopovala hrad na jeho severní, západní i východní straně. Na nejvyšším bodě křemencového valu byla postavena mohutná obranná věž, vysoká asi 20 m, mající 35 m v obvodu, v jejíž horní časti bylo šest okének se střílnami. Věž byla obklopena nižší hradební zdí. Za touto věží, k jihozápadu, byl postaven palác, poměrně úzká budova, pouze asi 10 m široká a 30 m dlouhá (včetně šířky zdiva), z níž se vstupovalo do věže ve výšce prvního patra vchodem s hrotitým portálkem. Při stavbě hradu bylo tedy použito tehdy obvyklých dvou věží, ale s tím rozdílem, že zatímco první věž byla ponechána svému původnímu účelu, totiž jako poslední útočiště, druhá byla proměněna ve věž hradební, chránící vstup do hradu (D. Menclová). Zřejmě ještě za Zajíců z Valdeka byla trhová ves Žebrák povýšena na městečko, jak se také poprvé připomíná v r. 1336, kdy syn Oldřicha ze Žebráka vyměnil hrad Žebrák s panstvím s králem Janem Lucemburským za budyňské panství s hradem Klapým, pozdějším Házmburkem, podle něhož se také Zbyněk začal psát. Jan Lucemburský měl zřejmě na hradě Žebráku, ležícím při významné dálkové dopravní tepně, původně velký zájem, který však záhy ochabl. R. 1341 koupil hrad Žebrák bratr Karla IV. Jan Jindřich Korutanský, který nechal značně zpustlý objekt opravit, patrně i rozšířit a postavit hradní kapli sv. Apolináře a sv. Markéty. Hrad však držel jenom do r. 1349, kdy jej prodal Karlu IV. Tento panovník, který byl r. 1346 zvolen římským králem, měl na hradě značný zájem, neboť ho mohl používat jako zastávky při svých častých cestách do říše. Na hradě skutečně často pobýval, zejména pak delší dobu v r. 1351, kdy mu zde 28. prosince zemřel jeho prvorozený syn Václav. Poté však hrad opustil a pobyl zde již jenom krátce v r. 1360. Karel IV. si byl vědom strategické hodnoty tohoto hradu a pojal ho proto také do seznamu objektů, které nesměly být zastavovány. To mu však nebránilo v tom, aby jej sám již před r. 1358 nezastavil magdeburskému purkrabímu Purkartovi a kolem r. 1377 Petrovi z Vartemberka a z Kosti. Za Petra bylo městečko Žebrák opevněno a opatřeno dvěma branami. Teprve Karlův syn Václav IV. získal opět Žebrák do úplného vlastnictví a také na něm často, zejména v l. 1383–1396, pobýval. Starý hrad Zajíců zřejmě již králi a jeho četné družině nevyhovoval, a proto zde došlo k rozsáhlým přestavbám. Při nich byla stržena stará budova původního paláce s výjimkou spodní časti obvodního zdiva a místo ní postavena zcela nová budova, která porušila původní oblou hradební zeď. Budova byla dvoupatrová, její venkovní nároží byla vyzděna z bosovaných kvádrů. K hradbě přiléhalo ještě jedno užší, dvorní křídlo budovy, ze kterého se však dochovaly již jenom základy. Hlavní, obytné křídlo bylo dvoupatrové, stropy trámové. V téže době bylo ke hradu připojeno i podhradí, obehnáno hradbou, přerušenou dvěma branami. Jedna byla za dnešním mostem, druhá na východní straně, kde byl křemencový val přetnut příkopem. Dále byly na hradě provedeny ještě jiné drobnější úpravy a hlavní, obranná zeď byla omítnuta. Při těchto stavebních úpravách zcela zmizela hradní kaple. Takto přestavěný a rozšířený hrad se stal významným královským sídlem, kde Václav IV. často přijímal významné zahraniční návštěvy a kde byla vydána řada významných listin. Tak r. 1383 pobýval na hradě rakouský vévoda Leopold, r. 1388 kníže Rudolf Saský, 1. července 1390 zde byla sepsána smlouva mezi míšeňskými markrabaty Bedřichem Vilémem a Jiřím o chebský zemský mír, r. 1392 zde král Václav IV. potvrdil listinu, jíž bylo povoleno založení Betlémské kaple. R. 1395 sice hrad poškodil požár, ale objekt byl zřejmě rychle opraven, neboť již v srpnu 1400 tu byl opět Václav IV. Tehdy ho zde zastihla zpráva o tom, že byl sesazen z císařského trůnu. Ale to již pokročila stavba nedalekého hradu Točníka a král Václav IV. přestal na Žebrák dojíždět. Hrad však přesto někdejší význam neztratil. Tak r. 1412 se zde konala disputace mezi Janem Husem a Štěpánem z Pálce. V květnu 1425 byly hrady Žebrák a Točník obleženy táborským a sirotčím vojskem (900 jezdců a 7000 pěších), vedeným Janem z Vícemilic, řečeným Bzdinka, Janem Roháčem z Dubé a Bohuslavem ze Švamberka. Obléhání však bylo neúspěšné a proto husité vypálili města Žebrák a Hořovice a odtáhli. Tehdy byl zástavním držitelem (asi od r. 1422) obou hradů katolík Hanuš z Kolovrat. Podruhé stála husitská vojska pod hradem Žebrákem v červenci 1430 a po devítitýdenním obléhání se Hanuš z Kolovrat přidal na husitskou stranu. Mezitím, r. 1427, se na hradě jednalo mezi stranou podjednou a podobojí o uzavření konečného smíru mezi pány a zemany Plzeňského kraje a tábory. R. 1438 uvěznili Pražané na Žebráku některé pražské měšťany, kteří byli za krále Zikmunda konšely a jeho aktivními přívrženci. Věžňům se však v květnu 1439 podařilo uprchnout. Zástavní pán točnického panství Hanuš z Kolovrat sídlil na Točníku a o Žebrák se již nestaral. Hrad však byl stále způsobilý k obývání, protože ještě r. 1532 v něm patrně nocoval Ferdinand I. Tehdy zde vypukl požár, jemuž král s doprovodem jenom stěží unikli. Ovšem není jisté, zda tuto zprávu není možno vztahovat k městu Žebráku. Tak či onak hrad v tomto období rychle chátral. Nový zástavní držitel točnického panství Volf Krajíř z Krajku zde začal hledat legendární poklad krále Václava IV., přičemž hrad byl značně pobořen. A tak se již v l. 1558 a 1593 uvádí jako pustý. V tomto období byl v podhradí postaven dvůr s ovčínem a pivovar se sladovnou a v jeho východní částí purkrabství, v němž bydlel hejtman točnického panství. Rybníky, charakteristické pro pohledy na Žebrák z 19. století a vedoucí k domněnce, že byl hradem vodním, vznikly až v polovině 16. století. Z hradu Žebráku, který sdílel další osudy s točnickým a později zbirožským panstvím, se kromě zbytků zdí paláce zachovaly zejména dvě válcové věže, z nichž hlavní stojí na nejvyšším bodě hradního pahorku a druhá na jeho severním úbočí. Z ostatních budov zbyly jenom základy zdiva. Podhradí na jižní straně hradu bylo ještě v 19. století uzavřeno jednoduchou branou s brankou pro pěší, která stála za dnešním mostem a v níž bydlel vrátný. Nepatrné zbytky zdiva dochované na východním konci hradiště pocházejí snad z někdejší kaple. Při první pozemkové reformě po r. 1918 daroval tehdejší majitel zbirožského velkostatku Josef Colloredo-Mansfeld hrady Žebrák a Točník Klubu československých turistů.

Text: historie
21.11. 2009 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1985