hrad Zálužský hrad

Hrádek u Zálužic

HRÁDEK ZÁLUŽSKÝ HRAD.

Graficke pismenko V tu stranu k Cerhovicům, nedaleko Hořovic, jest ovčín, řečený Hrádek, stojící při táhlém návrší, které jde od ovčína k straně jihozápadní, zabírajíc prostoru nemalou. Povrch jest všude rovný, nízkou travou a ovocným stromovím porostlý. Od ovčína lze pozorovati starou cestu, kudy se na toto návrší jezdívalo; jelo se zvolna až k jihozápadnímu opyši a návrší a odtud se cesta zatočila protivným směrem. Větší čásť návrší toho vyplňovalo předhradí, bezpochyby jen oplaňkované, v němž byl dvůr a co k němu patřilo. Před samým ovčínem překopáno bylo návrší příkopem, kterýž pro jeho mělkosť jen cvičené oko najde. Vedlé samého příkopu táhne se zřetelně základní zeď patřící k bývalému hrádku, za ním pak následuje vyvýšenina na způsob náspu, díry vykopané a kopce rumu. V těch místech asi stál hrádek a tvrz, jehož zbytky při založení ovčína na dobro rozkopány. Před lety prý tu kopali a přišli na chodbu s dveřmi, které měly kamenné veníře, ale že se země příliš sypala, zase to zaházeli.

 
Graficke pismenko Hrádek jest bezpochyby sídlo prastaré. Založeno bylo zajisté za oné doby, kde se nevelkým hrazeným místům říkalo hrádek anebo hradec, aby se rozeznávaly od velikého ohrazení či hradu. Tento hrádek již dávno již spustl, když se nejbližší okolí dostalo v držení pánů z Valdeka. Zmínka se činí ve starých pamětech o Zbyňkovi ze Záluží, který se nazývá vnukem Oldřicha, zakladatele kláštera svaté Dobrotivé, tedy bezpochyby synu Zbislava Třebuňského. Zdali jest rok jeho úmrtí (roku 1358) správný, pochybujeme. Téhož bratr Heřman Zajíc ze Záluží vstoupil do kláštera sv. Dobrotivé, a jak se zdá, byl r. 1353 jeden z nejstarších bratří. Z téhož rodu připomíná se potom r. 1375 Vilém ze Záluží, nazývaje se tak, ale jestli ještě Záluží držel, není nám známo.
 
Graficke pismenko Současně s těmito připomíná se jiný Zálužský rod, kterýž nenosil na štítě svinské hlavy, nýbrž erbem svým srovnával se s mocným rodem Sulislavcův, kteří měli v 13. věku hojné statky, ale pro své rozplození veliké příliš schudli. Jako majetek jejich připomíná se r. 1275 městečko Cerhovice. Ve 14. stol. proslul z téže rodiny Markvart ze Záluží živobytím takovým, kteréž bychom nazvali nyní spustlostí. Asi roku 1353 okolo hodu svatého Martina uzavřel sňatek s Adličkou z Valdeka; námluvy dály se na hradě Zálužském ve velké síni u přítomnosti mnohých svědkův, ale beze všeho hluku, tak že svět o tom nezvěděl. Po některém roce odpudil ji od sebe, po čemž se vdala ona za Jindřicha z Ryžemberka. Na Markvarta šly potom těžké časy a aby si pomohl z dluhů, zasnoubil se asi r. 1357 s Vaňkou z Fusperka, ač byla starší než on a mohla býti jeho mateří. Námluvy se konaly v Pokonicích a sňatek veřejně stvrzen skrze faráře osady Žákavské. Manželství to trvalo sedm let; potom odvrátiv se od manželky své, po 13 let s ní nebyl, nýbrž vzal k sobě zase Adličku a žil s ní jako s manželkou 13 let. Podobné zjevy asi se spatřovali také u jiných osob, ale jest s podivením, že po tak dlouhý čas Markvart církevním právem kárán nebyl. Teprve r. 1377 došla zpráva o tom k vikářství arcibiskupskému, bezpochyby na žalobu, kterou vznesla Vaňka. Tato také před soudem duchovním žalujíc na Markvarta, že ji od sebe odpudil, žádala, aby manželsví s ní uzavřené bylo vyhlášeno za platné. Markvartovi sice poručeno bylo, aby Adličku opustil, dokud pře tato rozhodnuta nebude, ale nikde není psáno, jak dopadla.
 
Graficke pismenko V jakém poměru oba tito rodové k našemu Hrádku byli, nevíme; zdá se nám však, že Markvart držel hrad a Zajícové ves Záluží. Hrádek, pokud lze poznati z pozdějších běhů, dostala komora královská ve své držení, ale zastaven brzo. Se Žebrákem drželi Hrádek páni z Gutšteina a osadili silnici u Hrádku Zálužského, když by kdo projel clo tudy, aby mu pobrali na hrad Žebrák koně i vozy. Král Vladislav dal Hrádek dědičně Janovi a Kunatovi bratřím Pešíkům z Komárova, a r. 1495 tak i učinil se vsí Cheznovici, která někdy k Hrádku příslušela. Pustý zámek Hrádek držen ke zboží Komárovskému a připomíná se ještě v pamětech až do počátku 17. věku.

Text: historie
16.11. 2020 - August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze české, kniha 6