Zahrádka

Naproti městečku Zahrádce končí se lesnaté návrší od Ježova se táhnoucí ostrožnou mezi Želivkou a potůčkem Blažejovským, který ji obtéká na západní a severní straně a pod ní do Želivky padá. Ostrožna tato byla k založení hradu velmi způsobilá, neboť stráně její k Želivce jsou velice příkré na způsob stěn; též příkré, ač nikoliv tak vysoké, jsou stráně k potoku. Velmi volný a dlouhý byl opyš k severu a ovšem rovina na jižní straně. Zakladatel, zakládaje tu hrad, tyto nedostatky odstranil tak, že překopal opyš pod samým hradištěm a na rovině zdělal dva příkopy, venkovský hlubší, vnitřní méně hluboký. A poněvadž rovina kudy by se ke hradu pohodlně jezditi mohlo, jest od městečka odlehlá, udělal zakladatel cestu

ke hradu tak, že šla od řeky a přes potok po severním volném svahu neb opyši, pak pod hradem, čímž také usnadněno její bránění, a konečně se zatočila k přednímu příkopu, odkudž se jezdilo do prostory mezi oběma příkopy. Tuto schválně nejmenujeme předhradím, poněvadž ničím takovým nebyla. Neboť viděti pouze na prostředním jejím hřebenu cestu, od níž v pravo a v levo se povrch svažuje. Cesta tato namířena jest zrovna na bývalou bránu v hradě, nyní prohlubeň ve vysokém valu, který povstal sesutím hrubé zdi. Hrad založen byl do čtverhranu, který zavíraly vysoké zdi (z těch zbyly základy), a okolo nich šly, tuším, nízké hradby. (Tak se objevovalo r. 1883 podlé výsledků posledního kopání.) V severovýchodním rohu jsou zbytky obydlí, jež mělo dvě oddělení. Uprostřed hradiště jest kopec, na němž stála dřevěná hlídka. Jest to skalka drnem porostlá, kterou nechali státi, když byli na hradišti kámen k vystavění hradu potřebný vylámali. Lid se vypravuje, že tu stával klášter, a říká hradišti Kokrbejk. Okolí Zahrádky patřilo původně komoře knížecí. Královna Svatava, vdova po Vratislavovi II. , darovala kanovníkům Vyšehradským velký újezd na Želivce, v němž se ve 14. století 29 rozličných vsí připomíná. Darováním vsi Zahrádky od krále Přemysla I. (r. 1219) nabyl starý tento újezd Svatavin znamenitého rozšíření na pravé straně Želivky, poněvadž náležela nepochybně k tomuto darování dosti rozsáhlá krajina, tehdáž z veliké části nevzdělaná, od lesa Nelechova mezi Zahrádkou a Kouty až k mezem vsi Humpolce. Vedlé potvrzení Karla IV. patřily kanovníkům r. 1352 na této straně městečko Zahrádka a vsi Podivice, Rapotice hořejší a Bělá. Celý tento újezd náležel kanovníkům mimo Kralovice, Příseku a Libčice, jež náležely od starodávna k proboštství. Z původní vsi vzniklo v 14. století městečko, a při něm vystavěli kanovníci snad také tehda tvrdý hrad, jenž měl hájiti celé toto rozsáhlé zboží. 1) Obyčejně držívali Zahrádku proboštové v nájmu skorem stále, a to právě zavdalo, jak se zdá, nejvíce příčin ke zmatení právního poměru, z něhož pocházely rozepře o tyto statky. Proto nacházíme Zahrádku jmenovanou v listině Karla IV. r. 1356 mezi statky proboštství Vyšehradského, ačkoli k nim skutečně nenáležela, jakž ukazují častá narovnání a reversy proboštů, jimiž přiznává se k držení jich toliko jako obediencí. 2) Tak na př. r. 1273, 3. září vyznal probošt Petr, že Zahrádka darována byla králem Přemyslem kanovníkům, aby z jejích důchodů mohli roucha mešní a jiné potřeby kostelní sobě obstarávati, a proto že jest povinen kanovníkům polovici platu z téhož zboží vycházejícího vydávati. 3) Roku 1281, 16. září konečně týž probošt „ves Zahrádku“ navrátil kanovníkům, vyznávaje, že ji držel jen jménem obediencí. 4) Po několika letech drželi Zahrádku zase proboštové, a když opět rozepře o to vznikly, vrátil ji r. 1348 probošt Jindřich z Lipé kapitole. Nicméně přeli se později probošt a kapitola znova jak o Zahrádku, tak i o jiné statky, až r. 1376 z rozkazu císaře Karla podali se na přátelský rozsudek arcibiskupa Pražského Jana, kterýžto vypověděl, že Choleč ves celá s dvory poplužnými, Třebušice ves celá, části vsí Podlešína, Kovař, Hnidous, Kněževsi, Libošína a Týnce, též Zahrádka hrad s městečkem a vesnicemi Bělou a Bělčicí jsou a byly děkana a kapitoly, aniž proboštovi příslušelo na nich jakékoli právo, toliko aby děkan a kapitola vyplatili proboštovi 200 kop grošů za stavby vykonané od něho na hradě v Zahrádce a na dvoře v Cholči. 5) Roku 1384 byl purkrabí na hradě našem jakýsi Urban, jenž měl rozepře s Jakubem farářem Košetickým; téhož roku 29. července sliboval, že bude s ním mít zachovávati. 6) Od těch dob přímých zpráv o hradu samém nemáme, nýbrž jen o pánech, kteří drželi zboží v zápisích královských. Císař Zikmund zapsal r. 1436, 23. -24. listopadu zboží arcibiskupské v Štěpánově a Křivsoudově, více pak zboží kanovníků Vyšehradských Zahrádku městečko s podacím a vesnice mnohé, nicméně i některá jiná zboží Mikulášovi Trčkovi z Lípy seděním na Lipnici. 7) Trčkové se málo starali o hrad zdejší, sedíce buď na blízké Lipnici, buď na jiných svých pyšných sídlech. Král Vladislav potvrdil Zahrádku Mikuláši staršímu Trčkovi z Lípy (r. 1514, 27. ledna) a svolil také, aby jej jako i strýce a nástupce jeho nikdo jiný z toho zboží nesplacoval kromě kapitoly Vyšehradské. 8) Konečně král Rudolf r. 1582 (vkladem 21. června) Heralec a Zahrádku Burjanovi Trčkovi z Lípy a na Světlé k dědictví zpupnému odprodal a ve dsky zemské vložil. 9)

Text: historie
10.5. 2009 - August Sedláček, hrady,... XII.