Warkworth

Warkworth byl založen jako Motte & Bailey (motta s předhradím). Motta (uměle navršený hradní kopec) zaujímá severní konec hradu v místě, kde šíje ve smyčce řeky Coquet začíná klesat do městečka Warkworth. Vrchol motty tak umožňoval výhled nejen na řeku a na městečko, ale také na nedaleké pobřeží Severního moře.

Na jih od motty se nachází předhradí, původně stejně jako opevnění motty pouze ze dřeva a hlíny. Dále na jih od hradu je rozlehlý plochý terén, od kterého je předhradí odděleno hlubokým šíjovým příkopem. Robert fitz Eustace, šerif Northumbrie, postavil první kamenné opevnění na začátku 13. stol. Z této doby pochází celá obvodová hradba předhradí spolu s branskou věží v jižní části nad příkopem a nárožní věží Carrickfergus. Jak je v Anglii běžné, všechny věže předhradí umožňovaly flankování (boční ostřelování hradby). Na vrcholu motty byl určitě postaven kamenný čtverhranný donjon (obytná věž). Není o něm ale žádná historická zmínka a jeho možné pozůstatky jsou překryty pozdějším donjonem ze 14. stol. K dalším stavebním úpravám došlo na konci 13. stol. Ve východním úseku hradby byla při úpatí motty postavena polygonální věž "Gray Mare’s Tail Tower". Rozbor dřeva prokázal její původ ze samého konce 13. stol. V té době začala vleklá válka se Skotskem a král Eduard I. Anglický opevňoval všechny hrady v Northumbrii včetně hradů soukromých. Dalším významným mezníkem ve vývoji hradu byla výstavba velkolepého donjonu na vrcholu motty ke konci 14. stol. Jindřich Percy se stal hrabětem z Northumbrie a nový donjon byl projevem jeho nového společenského postavení. Donjon má půdorys řeckého kříže. Svým půdorysem se tak podobá donjonu na hradě Trim v Irsku, který je ale o dvě stě let starší. Ze středu všech čtyř průčelí čtverhranného donjonu vystupují polygonální věže. Severní věž donjonu přivrácená k městu má ve svém průčelí velkého lva rodu Percy. Na všech nárožích jsou navíc kamenní andělé s erby. Vše bylo ve své době barevně vymalováno a celý donjon svítil do dálky bílou vápennou barvou. Ve srovnání se staršími donjony ze 12. stol. je u tohoto donjonu zřejmý důraz na vyšší pohodlí. Ve druhém patře jsou velká okna, interiéry mají latríny s odpadovými šachtami v síle zdi. Některé z nich bylo možné splachovat dešťovou vodou. Samozřejmostí jsou krby a v samém středu donjonu je světlík, svislá čtverhranná šachta. Světlík poskytoval denní světlo ve středu donjonu, navíc do něj byla sváděna dešťová voda, která pak buďto splachovala latríny a nebo končila v cisterně v přízemí. Nad střechou pak světlík přechází ve čtverhrannou strážní věž, která dosud stojí v plné výši. Vstup do donjonu je z předhradí portálem v přízemí jižní věže. Valené klenuté místnosti přízemí sloužily jako skladiště jídla a vína. V prvním patře se nachází kuchyně se dvěma rozměrnými krby a výdejním pultem. Dále je tu kaple a velký sál. Velký sál spolu s kuchyní prostupují svou výškou do druhého patra. U středověkých kuchyní sloužila výška k odvodu horkého vzduchu z prostoru. Druhé patro pak obsahuje soukromé pokoje majitele hradu. Interiéry donjonu mají bohatá kamenná ostění portálů a oken. K jihozápadu i jihovýchodu nároží donjonu se přimyká původní obvodová hradba předhradí ze začátku 13. stol, která stoupá po svahu motty. Donjon je dnes považován za jednu z nejvýznamnějších ukázek středověké hradní architektury v Anglii. Vývoj hradu pak pokračoval i v 15. stol. V předhradí vznikla kamenná kuchyně u západní části obvodové hradby hned vedle velkého sálu, pro jehož účely sloužila. Čtvrtý hrabě z Northumbrie nechal ke konci 15. stol. přestavět velký sál v předhradí. Východní nádvorní zeď sálu pochází z této doby, zachovaly se ale jenom Lví věž a malá schodišťová věž. Lví věž sloužila jako vstupní vestibul velkého sálu z nadvoří předhradí. Její jméno je odvozeno od velkého kamenného lva, jehož pozůstatky jsou dosud k vidění v jejím průčelí nad vstupním portálem. Malá schodišťová věž stojí u jižního nároží velkého sálu a sloužila také jako vstupní vestibul, tentokrát do soukromého pokoje hradního pána v prvním patře při jižním konci velkého sálu. Čtvrtý hrabě z Northumbrie začal také stavět nový kostel napříč severního konce předhradí poblíž úpatí motty. K jeho dostavbě však nikdy nedošlo a po zavraždění hraběte roku 1489 byl částečně rozebrán. Zachovala se jen krypta a sklepení v přízemí kostela spolu s průchozí chodbou, která poskytovala přístup k donjonu z nádvoří. K jihovýchodnímu nároží předhradí byla v 15. stol. zvenčí přistavěna čtverhranná věž Montagu. Na konci 15. stol. byl stavební vývoj hradu ukončen a v pozdějších staletích probíhaly již jen drobné stavební úpravy. Návštěvník dnes přijede nebo přijde nejprve na parkoviště na ploše před šíjovým příkopem předhradí. Hned naproti přes příkop stojí dvouvěžový branský dům předhradí ze začátku 13. stol. Portál brány je sevřený mezi dvěma flankovacími polygonálními věžemi a nahoře v úrovni ochozu je patrné podsebití. Dvouvěžový branský dům je ale poněkud skromný ve srovnání s mnoha podobnými stavbami na jiných hradech. Nalevo od branského domu v jihozápadním nároží předhradí stojí trosky věže Carrickfergus, také ze začátku 13. stol. Její západní průčelí se zřítilo, východní část věže naopak stojí v plné výši a tak je možné obdivovat její interiéry zvenčí přes příkop. Její interiér je dnes přístupný pouze zvenčí, původní vstup z předhradí je zablokován kvůli kontrole vstupu do hradu.

Text: popis
7.11. 2015 - Pavel Semple

Zdroje
(John Goodal, ‘Warkworth Castle and Hermitage’ The Colourhouse, 2013).