Hrad Vinaříce stával na ostrohu nad stejnojmennou vesnicí, v místě dosud nazývaném Na zámku, kde je i dnes lehce znatelné opevnění. V 19. století zde byly patrné i zbytky sklepení. Hradba uzavírala jazykovitý výběžek na jižní straně, kudy se vcházelo branou do nádvoří.

V r. 1328 je zmiňován Jan z Vinařic. Na začátku 14. století sídlil na zdejším hradě Bičen z Vinařic, známý z různých sporů a svárů s okolními zemany. Hrad Vinaříce byl tedy postaven za něho nebo za jeho předchůdce Václava z Dubé, který se v r. 1319 psal rovněž z Vinařic. Kolem r. 1350 se stali majiteli Vinařic Podmoklští z Prostiboře. Z nich se v církevních záznamech objevuje Bedřich (1357), který žil ještě v r. 1386, a po něm jeho stejnojmenný syn, který držel Vinaříce ještě na začátku husitských válek (1422). Jeho synové Parsifal a Alexandr byli stoupenci císaře Zikmunda a získali od něho řadu statků v okolí. Alexandr žil ještě v r. 1460.
Z dalších držitelů Vinařic jsou známi Jeník z Divic (1470 až 1488), Jan z Klinštejna (zemřel asi 1503), jeho synové Jindřich (zemřel po r. 1505) a Jan (zemřel před r. 1519). Novým majitelem se pak stal Děpolt z Lobkovic na Bílině, který v r. 1523 držel i hrad Pravdu; v jeho rodě zůstaly Vinaříce nadále. Přestaly však být sídlem vrchnosti a byly spojeny se statkem Divice, kde Děpoltovi dědici trvale sídlili. Vinařický hrad byl opuštěn a při prodeji divického statku v r. 1586 se už uvádí jako pustý.

Text: historie
13.1. 2011 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III., Severní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1984