Víckov

Hrad stával u vesnice Víckov na planině ohraničené říčkou Bobrůvkou a potůčkem. Uvnitř opevněného areálu byl palác, z něhož se zachovala jen malá část s klenutým sklepem a kamenným zdivem s úzkým střílnovým okénkem. Z ostatních hradních budov a objektů zůstalo jen základové zdivo a zbytky dvou hranolových věží z 13. století.

Hrad se připomíná už v 13. století a psal se podle něho starobylý moravský rod pánů z Víckova. Prvním skutečně doloženým členem rodu byl Bernard z Víckova, po něm pak Arkleb z Víckova, který je uveden jako svědek na listině z 15. května 1346 určené pro řád německých rytířů v Hostěradicích. V r. 1351 se po hradě psal Bohuslav z Víckova, který sídlil také na blízkém hradě Mitrově. Byl to muž velmi významný, který v r. 1353 zastával úřad zemského sudího. Prováděl patrně na víckovském zboží kolonizační činnost a chtěl vybudovat z vesnice Žďárce tržní středisko svého panství. V r. 1358 postoupil na doživotí hrad Víckov, ves Žďárec, Vratislávku a zaniklý Holánkov s lesy a veškerým příslušenstvím Bočkovi staršímu z Mostiště. Zdá se, že Boček brzy zemřel a víckovské zboží se vrátilo zpět Bohuslavovi, který prodal v r. 1366 jednu jeho část Janovi z Meziříčí a jeho bratru Jindřichovi, plebánu v Hrušovanech. Druhou část, tj. hrad a vesnici Víckov, prodal téhož roku moravskému markraběti Janovi. Držební vztahy hradu jsou v druhé polovině 14. století nejasné, neboť určitý podíl na něm měl i Vaněk z Potštejna, který v r. 1375 postoupil svou část hrad Mitrova a Víckova, vsi Víckovec (zanikla), Janovičky, půl Meziboří, ves Mitrov, díl Drahonína a městečko Strážek rovněž markraběti Janovi. Od markrabat dostal nebo koupil víckovské zboží někdy před r. 1419 Hašek Ostrožský z Valdštejna, který byl původně přívržencem husitů. Jeho přechod na stranu Zikmundovu se mu však vymstil a důsledky pocítilo víckovské zboží. V říjnu 1425 ustupovali po nezdařeném obléhání táborské posádky v Třebíči král Zikmund a rakouský vévoda Albrecht k Tišnovu. Husité postupovali za nimi. Ve Žďárci odbočilo táborské vojsko od tišnovské cesty a zamířilo k Víckovu. Dne 27. října se utábořilo v Haškově vsi Holánkově, na místě, jemuž se podnes říká Tábor. Odplatou za to, že Zikmundova a Albrechtova vojska plenila statky sesazeného zemského hejtmana Petra Strážnického z Kravař na Náměšťsku, zpustošili husité Haškův majetek na Tišnovsku; ves Holánkov vypálili a pravděpodobně se zmocnili i hradu Víckova. Někdy před r. 1436 postoupil další majitel zboží, Jan z Pernštejna, Víckov s příslušnými vesnicemi Janu Vojnovi mladšímu z Litavy. Po vymření Vojnů z Litavy (1464) připadlo víckovské zboží jako odúmrť králi Matyáši Korvínovi. Ten je daroval v r. 1482 Janu a Petru Mrakšům z Noskova, kteří prodali hrad v r. 1490 Vilému z Pernštejna; to však už byl pustý.

Text: historie
23.4. 2004 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava, Nakladatelství Svoboda, Praha 1981