Když zemřel Karel Hynek Mácha, nadšený obdivovatel romantické krásy českých hradů, nachladiv se při hašení požáru, byli čeští vlastenci dvojnásob zarmouceni. Nejen proto, že odešel mladý, nadaný básník, nýbrž i z toho důvodu, že nezůstala po něm žádná podobizna, která by zachovala budoucím věkům jeho podobu.
Tím větší radost jim způsobila zpráva Máchova přítele, že nešťastný básník seděl kdysi modelem malíři, který byl pověřen výzdobou kaple sv. Jana Křtitele na hradě Valdštejně. I vypravili tam pražští vlastenci a prosili malíře, aby obkreslil tvář sv. Jana Křtitele, vymalovanou podle Máchovy hlavy. Když se malíř vrátil se svými náčrty, poznali na nich i ti lidé, kteří nebyli do věci zasvěceni, mladého, zvěčnělého básníka. A tak po malých změnách byla získána věrná podoba nezapomenutelného pěvce „Máje“. Dodnes zírají k nám z obličeje svatého Jana Křtitele v kapli na Valdštejně zasněné tváře a hluboké, zadumané oči básníkovy. Pod obrazem čteme verše Svatopluka Čecha, jež jsou úryvkem básně „Na Valdštejně“: ---Toť, Hynku, pohled tvůj! Opásán drsnou koží, Jan Křtitel pouště té, sníš divný sen tu boží. A jak zřím na tebe, vše náhle jiné kol: Je večer májový, o lásce šeptá mech, strom kvetoucí i bor, i růže vonný vzdech.Text: pověsti
4.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků
|
Přihlášení |
