Tynemouth

Pobřežní skalní výběžek poblíž ústí řeky Tyne do Severního moře byl strategicky významný již v době železné. Z té doby může pocházet mohutný šíjový val v čele opevnění. V 8. stol. zde stál klášter. V něm byl v roce 792 pochován král Northumbrie Osred II. V 9. stol. klášter zničili Vikingové. Znovu byl skalní výběžek osídlen nejpozději v pol. 11. stol. V té době tu stál farní kostel Panny Marie. V roce 1065 zde došlo k zázračnému objevu hrobu sv. Oswina, krále Northumbrie (644-651). Díky tomu se stal Tynemouth poutním místem.

O rok později dobyli Anglii Normané. Brzy nato byl zdejší kostel zničen v souvislosti s povstáním místního anglosaského obyvatelstva. Waltheof, poslední anglosaský hrabě z Northumbrie, věnoval skalní výběžek klášteru v Jarrow. V roce 1083 se tu usadila malá skupina mnichů, kteří pustý kostel obnovili. Král Vilém II. Rufus (1087-1100) ale někdy kolem roku 1090 předal Tynemouth Robertu z Mowbray, hraběti z Northumbrie. Robert pak věnoval skalní výběžek benediktýnskému klášteru sv. Albanse. Od té doby zde stálo opevněné převorství. K obraně sloužil mohutný šíjový val hradiště. Již v roce 1095 se zde Robert z Mowbray opevnil poté, co se postavil králi. Královské vojsko dobylo Tynemouth po šesti dnech obléhání, Robert byl poslán do vězení. V roce 1110 byly do nového kostela převorství slavnostně přeneseny ostatky sv. Oswina. V roce 1296 zahájil Eduard I. Anglický invazi do Skotska. V tom samém roce dostalo převorství královské povolení ke stavbě opevnění. Eduardova kampaň uvrhla obě království do dlouhé války. Převorství se stalo důležitou pevností při obraně severu Anglie. Eduard I. a královna Margareta je navštěvovali při svých cestách na sever. Mniši své královské hosty mile pohostili a nezapomněli přitom požádat o různá privilegia. V roce 1304 obyvatelé Tynemouthu ukradli královskému trubači jeho stříbrnou trubku. V roce 1314 prohráli Angličané v bitvě u Bannockburnu. V důsledku toho zkolabovala vláda na severu Anglie. Tehdejší převor Richard z Tewing opevnil převorství posádkou o síle osmdesáti mužů a nechal zbořit všechny domy před opevněním. V roce 1318 jmenoval král Eduard II. (1307-1327) královského správce opevnění. Převorství se tak stalo zároveň i hradem, přičemž na opevnění dohlížel král. V roce 1390 byl z královských peněz postaven dosud stojící branský dům. Penězi přispěli také dva nejmocnější šlechtici na severu Anglie, Jan z Gauntu a Jindřich Percy. V roce 1539 bylo převorství v rámci anglikánské reformace zrušeno. Rušení a prodej klášterů bylo vítaným obohacením královské pokladnice, v případě Tynemouthu šlo také o vítané vyhoštění církve ze strategicky důležitého místa. Hrob sv. Oswina byl zničen. Hrad se stal čistě vojenskou královskou pevností. Již v roce 1545 byly připraveny plány na nové dělostřelecké bastionové opevnění. Rozsah přestavby byl nakonec ale mnohem skromnější. Na začátku Anglické občanské války (1642-1651) zůstaly posádky Tynemouthu a Newcastlu věrné králi. V roce 1644 ale obsadilo sever Anglie skotské vojsko, to bojovalo na straně anglického parlamentu. V roce 1648 se hradní posádka znovu přidala na stranu krále, velitel parlamentního vojska v Newcastlu sir Arthur Hesilrige ale provedl bleskový noční útok a Tynemouth obsadil. Pevnost byla v boji velmi důležitá, z Newcastlu se po řece vyváželo uhlí do všech částí Anglie. Tynemouth sloužil jako pevnost až do roku 1956. Uvnitř byla kasárna a na východní mořské straně opevnění stála děla s muničními sklady. Nejmodernější děla byla shodná s těmi na křižnících z První a Druhé světové války. Například na konci první světové války dostala pevnost děla ze zrušeného křižníku HMS Illustrious. Středověké opevnění na západní straně zůstalo stát, zato převorství bylo téměř celé rozebráno při stavbě kasáren a skladišť. Po odchodu armády byla pevnost předána do rukou státní památkové péče English Heritage.

Text: historie
18.8. 2021 - Pavel Semple

Zdroje
(G. McCombie, brožura Tynemouth Priory and Castle, English Heritage)