Týnec nad Sázavou

Týnec nad Sázavou se připomíná poprvé v r. 1318, kdy se uvádí Oldřich z Týnce; obec je však mnohem starší, jak dokládá jeho jméno („týn" – osada chráněná plotem, zdi; Týn, Týnec – místní jména z 10. až 12. století) i zdejší románská rotunda z počátku 12. století. Rotunda stojí na temeni návrší nad levým břehem Sázavy a původně k ní patřil také sídelní objekt (s kůlovou konstrukcí), zjištěný na severním výběžku ostrožny při archeologickém výzkumu v l. 1969 a 1970.

Na místě stavby s kůlovou konstrukci byl v druhé polovině 12. století nebo na přelomu 12. a 13. století vybudován kamenný románský palác. Obrannou složkou tohoto sídla se patrně v průběhu první poloviny 13. století stala kamenná hranolová věz, připojená k severovýchodnímu obvodu rotundy. Kdo byl stavebníkem a majitelem tohoto nákladného a monumentálního díla, není známo. Nepochybně to musela být významná osobnost tehdejší feudální společnosti; není dokonce vyloučeno, že šlo o přemyslovské sídlo, které mělo především pevnostní funkci stranou důležitějších cest v této částí země. Historické zprávy o majitelích týneckého hradu začínají až zmínkou o již jmenovaném Oldřichovi z Týnce, který pocházel z rodu pánů z Valdeka. Stal se předkem Medků z Valdeka, kteří potom dlouho na Týnci sídlili: známi jsou například Zdeněk (připomínaný v l. 1393–1432), Zdeněk Medek (1444–1469). Po něm držel Týnec asi Protiva z Valdeka, který už v r. 1469 získal podíl na zdejším zboží po Zdeňkově bratru Janovi. Dalším držitelem byl Litvín z Klinštejna, který r. 1498 získal sousední benické zboží. Po jeho smrti (1506) se stala poručnicí Litvínových dcer jeho vdova Majdalena, rozená z Vrtby, která dostala jako dědický podíl Týnec. V r. 1525 se uvádí jako pán na Týnci Jindřich z Poměnic, snad Majdalenin druhý manžel. Její dcera a dědička Lidmila z Klinštejna prodala v r. 1544 týnecký hrad s dvorem, městečkem a s vesnicemi Bernardovi z Baršova, který zemřel před r. 1550. Týnec zdědila dcera Anna, provdaná za Jana Velemyského z Velemyšlevsi, jejíž vnuk Jaroslav Velemyský prodal Týnec v r. 1607 Dorotě Hodějovské z Karasova a na Konopišti. Týnecké zboží zdědil po její smrtí syn Adam Hodějovský z Hodějova, který za protihabsburského povstání z l.1618–1620 sloužil ve stavovském vojsku a proto v pobělohorských konfiskacích o svůj statek přišel. V r. 1622 koupil Týnec se všemi vesnicemi Albrecht z Valdštejna, od něho pak r. 1623 i s Konopištěm Pavel Michna z Vacínova. Když v r. 1627 vypuklo proti nenáviděnému Michnovi povstání poddaných, byl prý mezi vůdci vzbouřenců také bývalý majitel Týnce Adam Hodějovský, který tehdy sloužil v dánském vojsku. Podle tradice byla část povstalců nakonec zatlačena na Neštětickou horu, kde byla rozprášena vojskem. Adam uprchl do ciziny a sloužil potom ve vojsku výmarského vévody Bernarda. Týnec pak už zůstal trvale při Konopišti. Týnecký hrad přestal tedy být od první poloviny 17. století sídlem vrchností a chátral. V r. 1654 ho navíc ještě poškodil požár. Na počátku 18. století byl obyvatelný už jenom jeden pokoj, dále zde byla kuchyň, dva suché sklepy, stáj pro šest koní a dva podzemní sklepy; věž už byla bez krovu. K částečné změně došlo až po ovdovění Marie Anny z Vrtby r. 1765, která dala upravit přízemí jednoho křídla (nynější muzeum), nad nímž bylo současně postaveno patro. V protilehlém křídle si zřídila jako letní sídlo tzv. úřední dům. Od konce 18. století se některých stavení v hradním areálu, včetně rotundy, používalo pro účely nově založené manufaktury na výrobu jemného kameninového zboží. Po zrušení výroby sloužily jednotlivé objekty, udržované jen zběžně, hlavně jako byty. Za první pozemkové reformy koupil v r. 1926 celý areál bývalého týneckého hradu dr. F. X. Jiřík, ředitel Umělecko-historického muzea v Praze, který jednotlivé budovy rozprodal. Rotundu s věží koupila náboženská obec církve československé, obytná stavení soukromníci. V domě při věži bylo v poslední době zřízeno malé místní muzeum, v němž jsou vystaveny zejména výrobky týnecké manufaktury. Oba sídelní objekty, objevené při archeologickém výzkumu, tj. starší stavba s kůlovou konstrukcí a románský palác, byly po vědeckém zhodnocení opět zasypány; ze zdiva paláce byly ponechány nad úrovní terénu jen horní obvodové partie, aby naznačovaly rozsah stavby.

Text: historie
28.10. 2009 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Západní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1985