Hrad leží na skalnatém výběžku vápencových Strážovských vrchů nad městem v nadmořské výšce 339 m n. m.
Hrad zaujal místo staršího refugiálního sídla z 9. století, respektive jeho nevyšší severní část a k jeho prvotnímu opevnění bylo využito původního valu. Je zmiňován na přelomu 12. a 13. století v kronice Gesta Hungarorum od neznámého autora pod jménem Trusun. Nejdříve byla postavena (v 11. století) čtyřapsidová rotunda a také čtvercová obytná čtyřpodlažní věž o rozměrech 8x8 metrů, která se v jádru hradu dochovala dodnes. Věž byla zakončena cimbuřím a nesla také vysazený dřevěný ochoz, jednotlivá patra měla trámové stropy. V roce 1241 hrad odolal obléhání Mongolů. V dalším období pak byl hrad opevněn zdí, která vymezila čtyřúhelný areál o rozměrech cca 40x38 metrů s věží v centru. Po polovině 13. století byl věž zvýšena o další tři patra a byly zesíleny její zdi, schodiště vedlo v síle obvodového zdiva. Ke konci 13. století nechal Matúš Čák zvýšit hlavně obranyschopnost hradu. Přistavěl parkánovou hradbu s hranolovými věžemi, které měly v přízemí průjezd. Na severu vzniklo opevněné předhradí, k němuž zřejmě patřila dochovaná tzv. Hodinová věž nad vstupní bránou cesty z městečka. Archeologický průzkum také odkryl další obytnou věž ve východním cípu předhradí. Poblíž severního nároží stála jednolodní kaple. Po ničivém obléhání hradu v roce 1321 nechal král Ludvík I. Veliký rozšířit obytnou zástavbu hradu – vystavěl obytný dvoupatrový palác propojený s rotundou, která byla přístupná z velké síně v prvním poschodí. K jádru bylo také přičleněno jižní předhradí. V 1. třetině 15. století, v době vlastnictví královny Barbory Celjské, bylo hradní jádro opět přestavěno. Do prostoru východního parkánu byl vložen nový dvojkřídlý palác. Starý palác a rotunda byly zbořeny a vzniklo tak nové nádvoří. Nový palác byl pavlačemi propojen s další obytnou stavbou mezi věží a severní hradbou – obě nové stavby využily původní parkánové věže. Mezi věží a západní hradbu byla postavena jednolodní emporová kaple. Jižní přehradí bylo opevněno novou půlkruhovou hradbou s dovnitř otevřenými pravoúhlými věžemi. Nad branou do předhradí vyrostla hranolová věž. Zřejmě ve stejné době bylo znovu opevněno hradbou s nárožními věžemi i severní předhradí. Další přestavbu provedl rod Zápolských. Vestavěli další palác do prostoru západního parkánu, pavlačí spojeného s novou poschoďovou besídkou v jižním nároží. Jihovýchodní část jižního předhradí zpevnil parkán s kasárenským stavením. Celé jižní předhradí bylo zesíleno několikanásobnou hradbou, včetně mohutné vysunuté podkovovité věže se samostatným příkopem. Po obléhání a vypálení hradu v roce 1528 byl hrad znovu opraven a upraven – v letech 1535–40 nechal Alexius Thurzo zřídit dělostřelecké pozice a dělové bašty. V severním předhradí byla vyhloubena "studně lásky" a také bylo vybudováno předbraní se dvěma okrouhlými věžičkami. Při další představbě za Imricha Forgáče v letech 1583–92 přestavěli italští mistři hrad do renesanční podoby. Za Kašpara Illésházyho v letech 1610–48 byly vyzdobeny fásády hradu. Hrad byl i nadále opevňován v souvislo s tureckou hrozbou. V roce 1663 byla na hrad umístěna císařská posádka – byly postaveny dělostřelcké pozice a bašty, v severním předhradí vyrostly hospodářské budovy a kasárna. V roce 1673 byla z nasypané zeminy vybudována hvězdicová bastionová fortifikace na jihu. V roce 1790 ale hrad zničil požár a od té doby nebyl obýván. První zajišťovací práce proběhly už v 19. století. Teprve ale v 2. polovině 20. století začal postupná oprava hradu spojená s archeologickým průzkumem. Momentálně je v částečně opraveném hradu muzejní expozice.Text: historie
17.8. 2009 - Ivka (M. Plaček, M. Bóna: Encyklopedie slovenských hradů, Libri, Praha 2007)
