Kněžna Ludmila

Nastal soumrak staré pohanské víry. Lid přestal věřiti žrecům, kácel modly, odvracel se od víry otcův. Zemí se šířila nová víra, víra v jednoho Boha, otce všech lidí, a v Krista, syna jeho, který přikázal lidem, aby se milovali. Český národ ochotně přijímal evangelium, hlásané slovanskými kněžími, které povolal do země Rostislav, moravský kníže. Na Moravě byl pokřtěn kníže Bořivoj s manželkou svou Ludmilou, která se pak zvláště přičiňovala o rozšíření křesťanství. Byla to žena rozumná, srdce dobrého, takže ji lid choval v úctě a lásce a pro její štědrost nazýval ji matkou chudiny.

Po manželově smrti, když i její syn kníže Vratislav I. v mladém věku zemřel, ujala se vnuka svého Václava a pečlivě se starala, aby jako budoucí kníže byl vycvičen v písmu slovanském i v křesťanských zásadách. Václav ji miloval nade všecko, avšak tato láska vzbudila hněv jeho matky Drahomíry, panovačné, hrdé kněžny lutické, která se zmocnila vlády v zemi a Ludmile záviděla její oblibu.
Kněžna Ludmila tušíc příčinu její nenávisti odstěhovala se na tichý, odlehlý Tetín, kde chtěla v osamění a na modlitbách svůj život dokončiti. Avšak i zde dostihl jí hněv ukrutné kněžny.
Jednoho dne přitrhla ke hradu tlupa najatých vrahů, a když se setmělo, vpadli její vůdcové Tuman a Kovan do komnaty, kde se právě kněžna modlila. Nedbajíce proseb nevinné oběti, zardousili ji závojem, který jí strhli z hlavy. Když vykonali svůj ohavný zločin, prchli pod ochranou tmy a spěchali koňmo pro odměnu ke kněžně Drahomíře, z jejíhož návodu provedli vraždu.
Jidášské groše jim však nepřinesly požehnání. Pří dělení peněz znepřátelili se tak, že druh před druhem musel prchati.
Když pak ve známost lidu vešlo, kdo zavraždil oblíbenou kněžnu, tu ze strachu odešel Tuman do ciziny a zhynul tam v nouzi. Kovan byl jat a kmetským soudem odsouzen ke ztrátě hrdla.
Drahomíra počala brzy litovati svého činu. Dům, v němž přebývala kněžna Ludmila, dala přestavěti v chrám, zasvěcený archandělu Michalovi. Nesmyla tím však své viny před národem ani před soudem dějin.
Ani Drahomířin hrob se nezachoval. Zmizela prý záhadně na náměstí Loretánském, v těch místech, kde stával po léta Drahomířin sloup. Dějepisci se domnívají, že tady byla zavražděna, lid bájil, že ji unesli draci.

Text: pověsti
2.9. 2002 - Josef Pavel, Pověsti Českých hradů a zámků