Na Tepenci kdysi stával hrad. Bylo to takové loupežnické hnízdo. Lidé v Bělkovicích si vždycky oddychli, když brzy ráno vyjel pan rytíř i s celou svou tlupou z hradu a všichni zmizeli v hustých lesích. Zato pro dědiny v širokém okolí to znamenalo hrůzu a neštěstí. Tepenecký pán odvlekl často bohaté sedláky nebo kupce a jejich příbuzní za ně museli složit pěkné výkupné, jinak zajatci přišli o hlavu. Když se kousky pána z Tepence už nedaly snášet, poslali lidé z okol-ních vesnic olomouckému knížeti stížnost a prosbu. Moravský kníže prý poddané vyslechl a velice se rozhněval. Hned dal vypravit na tepenecký hrad vojsko, ať se rytíř se všemi svými kumpány vzdá. Ale pan rytíř prý se jen hlasitě rozesmál a vyjednavači odpověděl: „Běž si svou cestou a dej nám pokoj. My hrad nevydáme a dovedeme se ubránit.“ Rytíř věděl, jak hrad je pevný, a tak věřil, že mu páni z okolních hradů přijdou na pomoc. Ale čekal marně, ti nevystrčili ani hlavu, dostali z knížete strach. Mezitím vojsko oblehlo Tepenec a začalo dlouhé dobý¬vání. Za nějaký čas hradní posádka se začala bouřit, ať se rytíř knížeti vzdá, nebo že všichni pomřou žízní a hlady. Hradní pán každému nej¬dřív hrozil smrtí, ale když viděl, že je věc ztracená, kázal osedlat svého koně a vykřikl: „Než bych se vzdal, raději zemřu!“ Vyskočil na koně a poručil čeládce: „Až mě uvidíte na hradbách, otevřete brány a teprve se vzdejte.“ Bodl koně ostruhami a vyjel na hradby. V tu chvíli se brány rozevřely dokořán a boj přestal. Pod hořícím hradem stálo knížecí vojsko a všichni se dívali nahoru jak očarovaní. Na hradbách se objevil jezdec na koni, a než se nadál, hop, kůň udělal velikánský skok, jako by měl křídla. Všichni si mysleli, že rytíř i kůň padnou mezi skály. Ale kůň udělal ještě jeden skok, a ještě jeden a už uháněl i s jezdcem a zmizel všem z očí v lese. Nadarmo hledali, nikdo nikdy se nedověděl, kam se rytíř z Tepence schoval a kde je mu konec. Knížecí vojsko hrad zbořilo a srovnalo se zemí, nezůstalo po něm ani památky. Pod jeho základy však prý leží ohromný poklad. A na té skále, kam skočil kůň loupeživého rytíře, je prý ještě dneska vidět otisk jeho kopyta; vypadá, jako by je někdo vytesal do kamene.
Text: pověsti
29.3. 2022 - Pavel Vítek
Zdroje
https://www.geocaching.com
|
Přihlášení |
