Tento český pán může sloužiti za příklad, jaký byl ke konci XV. století poměr mezi vrchností a poddaným lidem.
Pan Půta se stal v poměrně mladém věku nejvyšším sudím království Českého a zastával tento úřad po plných dvacet šest let. Zároveň byl hejtmanem kraje Plzeňského a Prácheňského. Byl velmi vzdělaný a osobně statečný, přesvědčením upřímný Čech, takže se za jeho úřadování děly zápisy do zemských desek česky místo latinsky, jakž bylo dosud zvykem. Přitom však byl srdce velmi tvrdého. Neměl porozumění pro útrapy a strádání poddaného lidu, nutil jej neúprosně k těžké robotě, trestal jej krutě a věznil v hladomornách svých hradů a zámků. Měl hlavní podíl na usnesení sněmu, jímž bylo uvaleno na poddaný lid plné nevolnictví. Od té doby nesměl nikdo bez svolení vrchnosti prodati svůj majetek, vystěhovati se, dáti syna do škol anebo do učení, oženiti syna, provdati dceru. Sedlák se stal majetkem svého pána a nebyl ceněn výše, nežli „němá tvář.“ Ztratil svou osobní svobodu, byl vydán vrchnosti na milost a nemilost, propadal zvůli jejího úřednictva. Aby nemohl poddaný uprchnouti z dědiny do jiného kraje, kde snad náhodou vládla vrchnost lidštější, obsahoval neblahý dekret hrozbu smrtí každému, kdo by přechovával uprchlíky. Bolestně zaznamenává kronikář: „Diktoval to meč a voják a potvrdil slabý král – Vladislav II. – jenž zobal jako holub vše, co se před něho vysypalo.“ Pánovitě vystupoval pan Půta i vůči nižší šlechtě a z duše nenáviděl jinověrců, zejména Českých bratří. Když zemřel v mladém věku náhlou smrtí, pokládali to mnozí za trest Boží. - Roku 1504 zemřel Půta Švihovský – napsal českobratrský letopisec – nejúhlavnější nepřítel a protivník pravdy Boží. Mnohým divná smrt jeho byla, neb zalil se krví, protože byl odpůrcem kalicha. – Byl pochován v klášteře v Horažďovicích, jehož byl štědrým podporovatelem a ochráncem.Text: pověsti
27.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.