Střekov

Počátky hradu Střekova lze v pramenech zjistit celkem spolehlivě: v r. 1319 byl udělen v léno Pesíkoví z Veitmile a v příslušné listině se výslovně připomíná, že ho Pesík nově vybudoval. Dá se tedy jeho založení klást těsně před r. 1319, neboť v r. 1316 dostal Pesík od krále Jana Lucemburského ves Střekov, o hradu však tehdy ještě není ani zmínka.

Důvod založení Střekova je jasný. Měl chránit důležitou cestu podél Labe, vinoucího se hluboko pod hradem. Do dob krále Jana spadá tedy jeho první stavební fáze, která kladla hlavní důraz na vojenskou funkci. Hrad má dvě spolu nesouvisející části, spojené původně padacím mostem přes hluboký přirozený příkop mezi nimi. V části první stával nad vstupní branou hradní palác rozdělený do dvou nestejných prostor, který uzavíral jižní stranu této fronty hradu, lemovanou kolem dokola hradbou, zpevněnou na protější severní straně v každém rohu jednou okrouhlou věží. Věž na severozápadní straně skýtala bezpečný přehled po dlouhém úseku Labe, tekoucího v hloubce 100 m pod ní. Věž na severovýchodní, protější straně zase střežila přístup k předhradí, kudy se, rovněž hluboko pod věží, vcházelo do hradního areálu. Za hradbou spojující obě tyto věže byl již zmíněný hluboký přirozený příkop, jenž musel být přemostěn padacím mostem, aby bylo možno vstoupit na výše položenou druhou část hradního areálu. Tvořila ho skalní plošina, která spadala svými příkrými stěnami na východní straně do sedla, kudy vedla cesta k hradu od Ústí a vsi Střekova. Opevnění této plošiny tedy zabezpečovalo přístup ke hradu ještě v poměrně bezpečné vzdálenosti, dříve než se zatáčela k bráně pod zmíněnou věž vnitřního hradu. Budova postavená na vnějším severním okraji plošiny se dochovala jen v nepatrných zbytcích. Původní podoba Střekova byla tedy zcela podřízena jeho strážní a ochranné funkci, přičemž jeho největší výhodou byla přirozená nepřístupnost skalního masívu, na němž byl hrad postaven. Pesík z Veitmile či ze Střekova, jak se podle hradu psal, držel hrad jen do podzimu 1319, kdy byl udělen v léno Janu a Beneši z Vartemberka, kteří drželi i Děčín, takže ovládali celý tento důležitý úsek labského toku až do konce 14. století. Na jeho konci patřily k panství hradu Střekova vsi Střekov, Novosedlice a Kramola (dnes části Ústí n. Labem), Sedlo, Nová Ves, Tašov, Pohoří, Proboštov a Zálezly (dnes Dolní Zálezly). V r. 1400 nastaly kolem Střekova vleklé spory, když Jan z Vartemberka postoupil hrad Ješkovi z Vchynic výměnou za jeho statky. Spory týkající se splacení kupní sumy se nakonec zkomplikovaly tím, že v r. 1403 získal hrad míšeňský markrabí Vilém, který sem vložil i svoji posádku. Konec tomuto pro bezpečnost země nepříznivému stavu učinil král Václav IV., který Střekov jako královské léno získal opět do svého držení. Jeho purkrabím se v r. 1410 stal Vlašek z Kladna. On a jeho bratr Jetřich byli v době husitské stoupenci císaře Zikmunda. Přesto, že zdejší oblast byla několikrát postižena válečnými událostmi, zejména v r. 1426 v době bitvy u Ústí nad Labem, není dokladů o dobytí hradu, na němž po celou tuto dobu byla míšeňská posádka. Potomci Jetřichovi žili na Střekově až do r. 1479, kdy ho koupili bratři Hanuš a Lorenc Glacové ze Starého Dvora. Glacové byli zámožná rodina zbohatlá důlním podnikáním v Podkrušnohoří a Hanuš, který byl od r. 1485 jediným držitelem hradu, podnikl tu přestavbu, která se týkala nejen údržby opevnění, ale především obytných částí. Ty byly rozšířeny o velkou obytnou budovu na severovýchodním rohu vnitřního hradu, kde dříve stávala menší kruhová věž chránící příjezd k objektu. Podél východní hradby bylo přistavěno další obytné stavení, takže skoro celá tato fronta hradního areálu byla zastavěna. Přestavěna byla i budova původního hradního paláce, z níž se proto zachovaly jen přízemní částí. Nově bylo přistavěno stavení v předhradí, přímo na okraji skalního bloku, které sloužilo hospodářským a obytným účelům. Při úpravách v 19. století bylo přestavěno na restaurací. Všechny architektonické detaily přestavby z doby Glaců nesou pozdně gotické rysy zejména v profilech oken a portálů a ukazují, jak je patrné z rozboru D. Menclové, na míšeňské vlivy, které tehdy pronikaly do českého Podkrušnohoří, prosazovaly se na stavbách církevních i šlechtických a jsou spojeny s činností stavitele Arnolda Vestfálského a stavební hutě mistrů Kunce a Konráda Pflügera. Hanuš Glac ze Starého Dvora držel Střekov asi do r. 1506. Pak se jeho majitelem stal Opl z Fictumu, po němž rychle následovala rada držitelů, kteří na hradě žádné větší úpravy nepodnikali. Byli to Jan a Bernart z Valdštejna, Jaroslav ze Šelmberka, Eliška z Fictumu (do r. 1532), Kašpar Dešenský ze Strojetic a jeho dědicové (do r. 1563). Od nich koupil Střekov Václav z Lobkovic, který na něm dal s královým souhlasem provést zejména úpravu obytných častí a usiloval o získání Střekova do dědičného vlastnictví. To se však podařilo teprve jeho synu Adamu Havlovi v r. 1599. V držení Lobkoviců, od r. 1615 jejich roudnické větve, zůstal pak Střekov až do r. 1945. Podle popisu z r. 1615 byl však hrad ve velmi špatném stavu. Lobkovicové měli výstavnější sídla, a proto věnovali Střekovu jen malou pozornost. Za třicetileté války byl hrad střídavě v rukou císařských, saských (1631) i švédských vojsk (1634, 1639,1645,1648) a jejich pobyt znamenal další zpustnutí objektu. Popis z r. 1658 mluví výslovně o hradu „od lidu vojanského od mnoha let spáleném a zbořeném" a vypočítává několik sklepů, kapli, světnici správcovu, komory. O sto let později, za sedmileté války (1756–1763), se válečná pohroma opakovala ještě jednou, protože v r. 1757 byl dvakrát obléhán a dobýván. Nejdříve se hradu zmocnily pruské oddíly postupující do nitra země a vypudily odtud chorvatské oddíly a pak, když pruská vojska zase ustupovala, obléhaly habsburské oddíly Střekov a dělostřeleckou palbou z nedalekého návrší mu působily značnou škodu. To však bylo již jen dovršení zkázy, kterou předtím způsobily povětrnostní vlivy, takže se postupně zřítily části paláce, věže i hradeb. Jakkoli se zdálo, že osud hradu je zpečetěn, dočkal se přece jen ještě lepšího osudu. Období romantismu na počátku 19. století dovedlo ocenit jeho mimořádně půvabnou polohu i okolní scenérii nad labským tokem a pro romantismus tak příznačný zájem o středověké stavební památky sem začal přivádět stále větší počet návštěvníků. Proto byla část hradu s bývalou hradní kuchyní přeměněna na restauraci a provedeny první nejnutnější zabezpečovací práce. Do té to doby také spadá pobyt velkého německého hudebního skladatele Richarda Wagnera na Střekově v r. 1842, připomínaný i pamětní deskou ve vstupním průjezdu. Pracoval tehdy na své opeře Tannhäuser a romantické okolí mu poskytlo, jak sám zaznamenal, množství inspirujících námětů. Proud návštěvníků se nezmenšil ani v pozdějších dobách, a proto byly v 80. letech 19. století a pak v l. 1911–1912 podniknuty dalekosáhlé stavební práce, jimiž byla zřícenina uchráněna před neodvratnou zkázou. Poslední stavební úpravy byly provedeny po druhé světové válce a na ně navazují i úpravy další. Díky všem těmto zásahům se dochovala do dnešních dnů sedmnáctimetrová válcová věž, hradní palác na horním nádvoří, zbytky arkýřové komnaty a spojovacího křídla, část paláce s údajnou kaplí a zbytky opevnění na nejvyšší hradní plošině. Na dolním nádvoří stojí dosud dvě hlásky, budova s tzv. rytířským sálem a budova upravená v 19. století na restauraci.

Text: historie
24.10. 2009 - Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Severní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1984