Skalica

Hrádek ve Skalici není v historických pramenech zmiňován. Dodnes stojící rotunda sv. Jiří, pocházející někdy z přelomu 12. a 13. stol., mohla být postavena v prostoru předhradí. V opačném případě mohla být do předhradí zahrnuta při výstavbě hradu.

Skalica je zmiňována v roce 1217 jako pustá osada. Jejími majiteli byli od roku 1209 Tomáš a Šebuš z rodu Hunt-Poznanovců. K výstavbě hrádku mohlo dojít někdy v této době. Listina z roku 1256 uvádí jako majitele Skalice svatojurská hrabata Kosmase a Achillese, vnuky výše uvedeného Tomáše. Svatojurská hrabata přišla o území severně od Sudoměřického potoka při změně hranice mezi českým a uherským královstvím a zbytek jejich panství byl určitě zpustošen v pohraničních válkách. K dalším škodám mohlo dojít v neklidné době po vymření Arpádovců v roce 1301. Někdy v tomto období nejspíše došlo k zániku hradu. Skalica byla v roce 1372 povýšena na svobodné královské město s právem městského opevnění. Při jeho výstavbě byla městská hradba vedena napříč možným bývalým předhradím hradu. Rotunda sv. Jiří byla zahrnuta do obvodu města a stála hned za městskou hradbou. Nový hluboký příkop před městskou hradbou přeťal hradní vrch a definitivně oddělil možné bývalé předhradí od jádra hradu. Spekulativně se dnes uvažuje o tom, že terénní reliéf hrádku mohl být využit v 15. stol. jako pevnost husitů. Stejně tak ale mohl posloužit jako předsunuté opevnění města. Na hradním vrchu je dnes Kalvárie s křížovou cestou. Kalvárii nechali postavit jezuité v letech 1703-1710. Křížovou cestu vysvětil arcibiskup Alexander Rudnay v roce 1825. V této době bylo vyměněno i sousoší Kalvárie.

Text: historie
13.4. 2016 - Pavel Semple

Zdroje
(M. Plaček, M. Bóna, Encyklopedie Slovenských Hradů, Nakladatelství Libri, Praha, 2007)