Hrad najdeme na úzkém skalnatém bradlu, které vybíhá z hřebene Štiavnických vrchů a je odděleno mělkým sedlem. V polovině 15. století – v době sporů o uherský trůn – byla asi 200 metrů od hradu (na mírně stoupajícím hřebeni za sedlem) vybudována předsunutá pevnůstka. Měla pětiboký tvar a obíhal ji val.

Dvouprostrový palác stával ve východní (nejvyšší) části dispozice. V jednom místě akropole (skalního stupně v nejvyšší partii hradu) je dochováno masivní kvádrové zdivo, které by mohlo být pozůstatkem prvotní (ještě románské, či raně gotické) věže. Pozdně gotické rozšíření paláce překrylo původní vyzděnou cisternu (nová byla zřízena pod skalním výběžkem na nádvoří) a také mu zřejmě ustoupila i původní věž. V severozápadní části dispozice byl po roce 1465 postaven nový pozdně gotický palác.
Dominantou zřícenin hradu je oblá věž v jihozápadním cípu. Jde o bateriovou věž s komorami pro děla v každém patře, která byla vestavěna zřejmě do pobořené části hradu v první polovině 16. století, kdy za Dócinů proběhla rozsáhlejší přestavba. Tehdy bylo též opevněno první předhradí – hradba byla napojena přes polygonální baštu k východnímu cípu hradby pod starým palácem a vjezd do jádra hradu opevnilo předbraní. Druhé předhradí v sedle pod hradem bylo v této době opevněno hradbou se vstupní hranolovou věží a plnilo hlavně úlohu hospodářského zázemí, byla zde také studna.

Text: popis
13.3. 2010 - Ivka (M. Plaček, M. Bóna: Encyklopedie slovenských hradů, Libri, Praha 2007)