Bylo to dva roky před první světovou válkou, kdy v požehnaném věku 84 let zemřela bývalá klíčnice hradu Rýzmberka, Kateřina Pešková z Podzámčí, avšak dosud jí vděčně vzpomínají návštěvníci hradu Rýzmberka a její památka žije nadále v širém okolí.
Opatrovala rýzmberskou zříceninu jako vlastní hospodářství a dbala, aby tu vše bylo na svém místě pečlivě uklizeno. Jako do „sence“ vítala příchozí, prováděla je hradem a podávala o všem zevrubný výklad. Každá zeď, každý kout hradu měl pro ni nesmírný význam… Ovšem, srdečnost za srdečnost! A proto i návštěvníci hradu otvírali ochotně svá srdce dobré stařeně, filosofce z lidu, a rádi odpovídali na její otázky, odkud jsou, čím jsou, jak se jmenují. Tak během let vyrostla klíčnici Peškové řada upřímných přátel, kteří na ni nezapomínali, ani když jim zříceniny Rýzmberka zmizely dávno za zády. Mohla se pochlubiti fotografií doktoraPodlipného, doktoraThomayera, listy Stadionů a písemnými vzpomínkami mnoha veřejných pracovníků. Spisovatel K. V. Rais zvěčnil ji zvláštní črtou. Zajímavý, hluboce promyšlený jest její výrok, jímž odsuzovala znešvařování přírody a památných míst papíry a jinými odpadky. Zaznamenala jej paní H. Štěpánková, sběratelka chodských zkazek. „Kdyby sem takové věci patřily, padaly by se stromů, nebo rostly ze země… Lesní cesty jsou vystlány listím – tak to chtěl Pánbůh – a nesluší se míchati mezi ně papíry a různé barevné smetí!“ Je mnoho krásných míst v naší drahé vlasti, která volají po své „stařence Peškové“ – a kde by si návštěvníci potřebovali vzíti k srdci její zlatá slova.Text: pověsti
27.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.
|
Přihlášení |
