Rushen

Během tání ledů na konci poslední doby ledové ztratil ostrov zemské spojení s Irskem před 12000 lety a s Británií před 10000 lety. První lovci připluli na ostrov v době Paleolitu. Některá zvířata jako medvěd a mohutný irský los (jelen) žila na ostrově o něco déle než v Irsku a Británii. Kostra irského losa nalezená v roce 1815 byla datována do období 7000 př. n. l. To je tisíc let po jeho předpokládaném vymření v Irsku.

Pozdní doba kamenná byla obdobím megalitické kultury, stejně jako v Irsku a Británii. Lidé, kteří stavěli megalitické hrobky, byli prvními zemědělci. Na konci doby bronzové (před 500 př. n. l.) a v době železné (500 př. n. l. až 500 n. l.) stavěli obyvatelé ostrova opevněná hradiště. V této době museli bránit svou půdu. Římané ostrov nikdy nezabrali. Určitě se sem uchýlili někteří druidové vyhnaní v 1. stol. n. l. z Anglie a Walesu během římského záboru. Křesťanství přišlo na ostrov v 5. stol. Tradičně je zvěstování víry přisuzováno irským učedníkům sv. Patrika Romulusi a Conindrusi. Vikingové připluli na ostrov na konci 8. stol. V roce 798 vypálili klášter na ostrově sv. Patrika u severního pobřeží ostrova. Isle of Man byl pro Vikingy ideální základnou ve středu Irského moře, odkud mohli podnikat nájezdy do Anglie, Walesu a Irska. Během několika málo let zabrali celý ostrov, věnovali se kromě válčení také zemědělství a postupně přešli na křesťanskou víru. Spolu s Orknejemi a Hebridami se stal Isle of Man nejzazší výspou Norského království. Králové Manu byli vazaly norského krále. Církevní správa ostrova podléhala norským biskupům v Trondheimu. O církevní správu se ale museli norští biskupové přetahovat s anglickými biskupy v Yorku.

Text: historie
11.2. 2018 - Pavel Semple

Zdroje
(Sara Goodwins, A Brief History of the Isle of Man, Loaghtan Books, 2011)