Málo jest v Čechách hradů, kteří se Rožem berku krásnou svou polohou a starověkým rázem svým vyrovnají; jest tato kolébka rodu mocného, který po králi první v zemi místo míval, pravým obrazem staročeského mohut ného hradu. Veliká jeho prostrannosť, kdysi dva hrady a dvůr poplužný v sobě zavírajíc, poukazuje na způsob dávnověkého opevňování, u našich předkův od nepaměti užívaného, ale stavení na něm znázorňují nám všecky slohy a způsoby stavitelské, které kdy k nám od západu a jihu přicházely. A tak jest Rožem berk obrazem sídla bohatýrského, jako by se byl od dob Krokových až po tuto dobu stále a znenáhla přeměňoval. A co se dotýče po lohy a okolí, mohlo by se něco podobného teprve daleko a široko pohledati. Vltava se tu vine od jihu k severu mezi vysovými les natými stráněmi, na nichž se vísky, pole a palouky, v jižních Čechách charakteristické, střídají; údolí jest úzké a rozšiřuje se teprve nad hradem jen tolik, co stačí pro město se starožitným jeho kostelem. Nad hradem ohýbá se Vltava okolo ostrohu v podobě kličky a zabíhá potom za vysoké, lesy porostlé stráně. Od města na oné straně řeky rozkládá se Latran či Rožemberské přeměstí, jehož domky již rozsazeny jsou po stráni ostrohu hradského a skorem dosahují hřebene, na němž se pyšná stavení hradu vypínají. Tento rozkládá se malebně na skalnatém, ale stromovím a křovím porostlém návrší, kteréž od vysoké hornatiny k jihovýchodní straně vybíhajíc, při svém ukončení se rozšiřuje i splošťuje.
Rozdělen byl Rožemberk, jako každý větší hrad, na hrad a předhradí, a tak se také části ty v kolikerých pamětech nazývají. Ale v 15. století vyskytuje se také pojmenování většího neb horního hradu a druhého dolního hradu (tedy Hrádku) na Rožemberce, a v nejedněch pamětech mluví se o dvou hradech, což k tomu vede, že byl každý z nich k obraně zvláště zásoben, jakož se i to nachází, že tu někdy dva purkrabě bývali. Nyni se rozeznává starý (zadní hrad) a nový zámek (toliko čásť většího hradu), a oboje jsou posud hlubokým, ve skále vytesaným příkopem odděleny. Obyčejně se chodívá na přední hrad do příkrého kopce stezkou nepohodlnou, po níž se nyní výhradně na zámek chodívá. Brána, ku které přicházíme, stavěna jest způsobem jinde nevídaným; nevede totiž přímo k nádvoří, nýbrž ke schůdkám, které jsou vměstnány mezi ní a hradbou. Jak sloh ukazuje, postavena jest brána tato v 16. století; ve starší době tu byla bezpochyby branka dobře opatřená závorami, kudy se čeleď hradská nejkratší cestou do města a zese na hrad dostati mohla. Hlavní cesta bývala a jest posud jako vjezd od východního konce hradiště, kdež se několik cest od rozličných stran vycházejících sbíhá; odtud přijíždí se k bráně nového zámku. Před sebou máme dlouhou řadu domův, v nichž se pokoje hraběcí a byty úředníků nacházejí. Různý jich sloh ukazuje k různým dobám, avšak 16. století žádný z nich nepřesahuje, a jen to jest na snadě, že jsou přistaveny ke starým hradbám. Vnitřní prostora předního hradu poskytuje obraz malebný. Před námi zdvihá se na návrší hlavní čásť předhradí, starobylá hlídka, za ní ukrývají se za křovinami rozličné kolny, konírny a jiná stavení. Bývaly od nepamětných dob až do časů novějších dvorem poplužným, ale od té chvíle, co popluží Rožemberské ke dvoru Metlickému přidáno bylo, slouží nynějším potřebám. Za nimi a za hlídkou jest rozkošný park, veliká a kdysi prázdná prostora, na níž se klání a podobné kratochvíle odbývati mohly. Celé to prostranství předního hradu, do něhož by se neveliká ves vešla, obehnáno bylo hradbou, z níž sem a tam zbytky a blíže příkopu ještě dvě polookrouhlé bašty neb rondely zbyly. Více kamenných stavení, nežli se spatřuje nyní, tu nebývalo; spíše jich bylo méně: bylo-li však tu něco více dřevěných domův, nelze sice již poznati, ale velice se pravdě podobá. Kromě Bechyně starožitné nemá žádný hrad v jižních Čechách většího předhradí. Hlavní obranou a nyní nejznamenitější starožitností předního hradu jest hlídka okrouhlá, 14 vysoká ++ a zděnou končitou střechou přikrytá. Vchod v přízemí jejím vnově vylomený vede do jejího vnitra a ukazuje, že jsou zdi velikána tohoto 14 zšíří. Kde nyní stojíme, bývalo vězení podzemní, podlé pověsti ++ byla nad sebou ještě dvoje vězení a nad nimi snad mučírna. Starodávné dvéře do věže klenuté tak, jak býval obyčej za Jiříka Poděbradského, jsou zvýší asi dvou poschodí a ukazují k tomu, že se na věž buď zvenčí po schodech aneb z nějakého dřevěného stavení chodbou chodívalo. Nahoře pod samou střechou věnčena jest věže hrubými krákorci, na nichž dřevěná pavlač spočívala, zdivo pak obrostlé jest malými smrky, na něž sice krajináři libo zříti, ale nikoliv milovníku starožitností, poněvadž se jimi zdi trhají a také do nich voda zatéká. již jsou prejzy a zdivo na střeše silně porouchány a budou brzo opravy potřebovati. Po mostě dřevěném přes příkop hluboký vchází se do zadního hradu, který, ač starý a původní, přece poslední své upravení v 16. a 17. věku prozrazuje. Čtvero erbův, dva vytesané a dva malované, z nichž znaky rodin Bukvojovské, de Biglia a de Rosembos poznati lze, a rok 1716 ukazují na dobu novější, růže na zdi a brána okrouhlá štukovím vysázená na 16. věk. Posud lze spatřiti otvory v nichž se kladky ke zdvihání zvoditého mostu nacházely. V pravo od brány jest arkéř na silném kamenném sloupě spočívající. Tento jakož i výstupky, stavení nestejně vysoká a všelijak upravená prozrazují, že na těchto prastarých zdech kolikráte pracováno a měněno. Na této straně také se vypíná starožitná čtver hranná věž, která bránu hájila podobně, jako se i na Krumlově, jemuž se Rožemberk rozdělením svým podobá, spatřuje. Přední průjezd do hradu pěkně sklenutý pochází z konce 15. neb počátku 16. století, dále následuje průjezd kulatě sklenutý, jímž se přijde do nádvoří čtverhranného, kromě stavení v pravo stojícího a vnově upraveného, starobylou rustikou vyzdobeného, ale okna jeho neveliká svědčí o velikém stáří. Komnaty a světnice hradu dostaly poslední úpravy hrabětem Jiřím Františkem z Buquoy, pánem vysoce vzdělaným, který pravým vkusem na všecko to uhodil, co starým těm síním scházelo. Že se mu podařilo prázdné zdi patřičně oživiti a z bývalého obydli sbírky umělce i badatele i obyčejné navštěvovatele bavící zříditi, v tom se nejedni badatelé srovnávají. Vejda z průjezdu do síně uzříš zábradlí u schodů do prvního patra vedoucích, ano jest zřízeno po způsobu starém a uměle řezáno; hlavice sloupů vybíhají v podoby nohů štíty a znaky držících. První místnosť, kam přijdeš, jest veliká zbrojnice, štíty ocelovými, přilbami, kusy zbroje, zbraní všelijakou od cepu až do panského meče, praporci a trofejemi naplněná. Nad komínem starodávným uvidíš dva oděnce a v té spoustě všelijakých zbraní spatříš také vše to, v čem se pořádný kat vyznati musil, krátký ploský meč popravní a nástroje rozličné z mučírny pocházející, o jichž upotřebení průvodce ochotně poučení dává. Uprostřed této síně, z doby Rožemberské pocházející. jest šestihranný gotický sloup, též rozličnou zbrojí okrášlený, na němž strop táflovaný spočívá. Také se tu spatřuje obraz Ferdinanda hr. z Bukvoj (+ r. 1685). Komnaty síně a světnice za zbrojnicí se nacházející mají jména svá po předcích rodu Bukvoj ského. Nachází se tu tolik věcí památných, podobizen, úpravného starého i nápodobeného nářadí, látek bohatě vyšívaných, uměle tkaných aksamítův a drobností rozličných převeliký počet, tak že nemožno vše najednou a bedlivě prohlédnouti. Vedlé zbrojnice jest nárožní světnice památce hr. Karla Alberta (+ r. 1663), jehož podobizna se tu spatřuje, věnována. Kromě podobizny dotčené vyobrazena tu Karlova manželka Marie Vilémina z Croy, pěkná hlava s lesklýma očima, avšak velikánským španělským krejzlíkem takořka zastřená. Povšimnutí hodny jsou obrazy vévody \"van Arschot\" a manželky jeho. Krásně zdobenýma dveřma vchází se do vedlejší síně \"knížecí\", pojmenované po Filipovi Emanuelovi z Buquoy, který byl od krále španělského do stavu knížecího povýšen. Obdivu hodné v síni této jsou táflování stropu, komín a množství nádob rozličných tu rozestavených, obzvláště pak veliká skříň dubová, velmi uměle a řemeslně upravená. Na stěnách vyobrazeni kníže Filip v plášti nachovém a choť jeho Marie Majdaléna hraběnka v. Hornes v nádherných šatech, jako se ke dvorům chodívalo, a údové královské rodiny španělské. Spatřují se tu podobizna Karla Vl., vnučky jeho infantky Isabelly a manžela jejícho, arciknížete Albrechta, Karla II. a manželky jeho Marie Španělské rozené vév. Orleanské. Veliká síň hradu jest nádherně upravena a bohatě ozdobena; vše, co se tu spatřuje, pochází z 15., 16. a 17. věku. Mnoho jest tu ještě, co upomíná na poslední Vítkovce Rožemberské; táflování po způsobu vlaském malované a růžemi pozlacenými zdobené, obrovský komín z roku 1594, malby a snad i jiné věci, jichž stáří přesně určiti nelze. Ve výklenku, kterýž na onen čas s velikou nádherou vyzdoben býval, spatřují se na stěnách staré, velmi pěkné malby, mythologické osoby představujíce. Ženštiny tu vyobrazené mívaly na náramcích a obojcích okolo hrdla skutečně drahé kameny, z nichž jen prázdné důlky zbyly. Na stěnách mezi okny spatřují se též staré malby, ale vybledlé a menší ceny, než předešlé. Zobrazeny jsou zde jednotlivé úkazy ze života lidského od narození až do smrti. Také i tu lze pozorovati důlky,v nichž se snad drahé kameny nacházely. Mezi hojnými podobiznami, které síň tuto krášlí, vyniká veliký obraz známého vítěze na Bílé hoře, Karla Bonaventury z Buquoy; ráznosť a neunavená přičinlivosť zračí se ve tváři této podobizny, před níž stojící v mysli probíhá a srovnává události let 1420 a 1620. Něco dále jsou obrazy vnuků Karlových Ferdinanada a Filipa Emanuela. Z ostatních podobizen jest nejzají mavější krásná manželka Karlova Majdaléna de Biglia. Svrchky a nábytky v této síni umístněné jsou díla řemeslná, anobrž skvostná. Památce hraběte Ferdinanda (+ r. 1685) věnována jest světnice též umělým stropem opatřená. Vedlé obrazů hraběte a choti jeho Marie Anny z Abenšperka spatřuje se podobizna Karla Smělého, mnoho malých podobizen a vzácný obraz p. Marie. Veselého vzezření jest vedlejší světnice, zvaná po praotci rodu hraběcího, Maximilianovi (+ r. 1612). Jeho podobizna sice tu není, za to však se tu spatřuje obraz císaře Maximiliana, an žezlo drží, jsa oděn zlatou zbrojí. Naproti tomu visí obraz manželky Maximilianovy, Marie Burgendské; jinde se spatřují Don Juan d\'Austria, příznivec Maximilianův Alexander Farnese z Parmy, po jehož boku první hrabě z Buquoy u města Tournay duši vypustil a j. v. I v této světnici jest tolik předmětův uměleckých a drahocenných, že by se sama o sobě pěkným museem nazvati mohla. V místnosti vedlejší spatřuje se obraz veliký hraběte Karla Bonaventury, po němž se také světnice tato nazývá. Jemu po boku jsou přední jeho vrstevníci a válečníci císařští, Dampierre a Tilly, kromě toho císař Ferdinand II. s maželkou, Mauric Nassavský a udatný Spinola, Majdaléna hrab.de Biglia a konečně jest tu veliký obraz infantky Isabelly Kláry, dcery Filipa II., která Karlovi Majdalénu k manželství zamluvila. I zde jest mnoho nábytku uměle pracovaného, zejména veliký stůl uprostřed světnice, na němž se rozličné hry rytířské spatřují. Tak zvaná světnice Rožemberská pojmenována jest tak proto, že se tu pouze údové rodu tohoto nacházejí; kromě toho upravena jest po způsobu, jaký panoval za posledních panův od Růže, majíc okna složená z malých šestihranných tabulek, strop dřevěný, znaky Rožemberkův a rodů s nimi spříznných okrášlený a v okně jednom růži na skle malovanou z r. 1567. Příchozího nepoutá ani tak obraz Viléma z Rožemberka, odjinud známý, jako spíše choti jeho Polyxeny z Pernšteina, nejkrásnější paní v celé té sbírce zámku Rožemberského. Vedlé nich spatřuje se Petr Vok, poslední toho rodu, naproti na druhé stěně obraz Anny Marie markraběnky Badenské, třetí manželky Vilémovy a neznámé osoby, která roku 1594 v 18. roce věku svého malována byla. Veliké obrazy Voka, zakladatele Vyšního Brodu, manželky jeho Hedviky a nešťastné Perchty z Rožemberka jsou výmysly pozdější doby (tuším 17. věku) a kromě toho provedením svým velmi nedokonalé. Perchta nejen se nepodobá obrazu nacházejícímu se na Krumlově, nýbrž jest tu vyobrazena jako kouzelnice, ukazujíc hůlkou na kruh zvířetník. Řadu světnic končí tak zvaná galerie křižákův v nově postaveném a nižším domě s obrazy novými všech znamenitějších hrdin, kteří se byli proti moslemům vypravili. Na jihozápadní straně zavírá zámek hrubá čtverhranná věž, způsobou svou harmonický celek hradu velice rušící. Sedlovitá střecha, která jí vlastně patří a na ní také bývala, sňata jest před nějakým časem a na její místo zřízeno cimbuří podlé onoho moderního nevkusného slohu, jemuž každý jinak říká. Vztýčená na vrcholu žerď prozrazuje, proč se tak stalo, a pohled na hrad dvěma souměrnými věžemi zavřený se zkazil. V této věži bývala stará kaple sv. Anně a sv Jiří, patronu rytířstva, zasvěcená. Od 14. věku až do r. 1848 nacházela se tu dotčená kaple, v níž r. 1731 nový oltář posvěcen, ale řečeného roku přenesena jest napřed do bývalé zbrojnice a r. 1857 do nově postavené části zámku. na té straně, kde věž stojí, překopán jest ostroh hlubokým skalnatým příkopem. Rozhled z pokojů zámeckých na této i na jiho východní straně k městu obrácené jest překrásný.Text: historie
5.3. 2017 - August Sedláček, Hrady zámky a tvze Království českého III.
|
Přihlášení |
