Rožmberk

Rožmberk patří mezi nejstarší hrady v jižních Čechách a je kolébkou rodu Rožmberků. Poprvé je doložen v r. 1250 jako majetek Voka z Rožmberka. V krátké době se stal správním a hospodářským střediskem Vokova panství, jež se však značně zmenšilo poté, co král Přemysl Otakar II. daroval část statku právě založenému (1259) cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě. Vok se zúčastnil výpravy krále Přemysla Otakara II. proti Prusům (1254–1255), zastával úřad nejvyššího maršálka Českého království (1255–1272), vybojoval s králem vítěznou bitvu u Kressenbrunu (1260) proti Uhrům a patřil ke skupině panovníkových rádců.

Vokovým nástupcem a zároveň dědicem sousedního krumlovského panství byl jeho starší syn Jindřich (†1310). Patřil ke skupině předních pánů, kteří se postavili proti Přemyslu Otakaru II. Po jeho smrti (26. srpna 1278) se přikláněli na habsburskou stranu, aby si pojistili vliv na politický vývoj v království. Od smíření s králem Václavem II., jenž raději svým odpůrcům propůjčoval zemské úřady a tak je získával na svou stranu, než aby vyvolával konflikty s panskou skupinou, se také změnil poměr Jindřicha z Rožmberka k panovníkovi. Za to jej král Václav II. jmenoval v r. 1297 nejvyšším komorníkem Českého království a vzdal se práva odúmrti na krumlovské panství po smrti jeho posledního bezdětného držitele Voka z Rožmberka v r. 1302. Přestože Rožmberkové od té doby věnovali větší pozornost jiným rodovým sídlům, byl hrad Rožmberk dále rozšiřován, vylepšováno jeho opevnění a nad starým „dolním“ hradem byl zřejmě za Jindřichova syna Petra vybudován po r. 1310 „horní“ hrad. Oba byly spojeny padacím mostem. Petrovi synové Petr, Jošt, Oldřich a Jan vládli společně na obou hradech, Rožmberku a Krumlově. Nejdéle z nich žil Oldřich (†1390). Po Oldřichově smrti převzal rodinný majetek syn Jindřich (†1412). Na sklonku 14. století se zúčastnil akcí české šlechty namířených proti Václavu IV. Jako pření člen panské jednoty zajal r. 1394 krále a přechodně jej držel na Příběnicích a Krumlově. Pak jej odvezl do Rakous. Jindřichův syn Oldřich (1403–1462) pronásledoval na svých panstvích kněze podobojí a některé z nich věznil na Rožmberku. Vedení války proti husitům a vydržování vojska vyžadovalo velké náklady, na jejichž úhradu nestačily příjmy z rožmberských panství. Oldřich byl nucen opatřit si půjčku od zemského hejtmana v Horních Rakousích, Reinprechta z Walsee. K pojištění dluhu mu postoupil r. 1420 hrad, město a panství Rožmberk, svěřil mu dohled nad správou vyšebrodského kláštera a zastavil mu kostelní i jiné klenoty. V zástavní držbě pánů z Walsee zůstal Rožmberk až do r. 1456. Tehdy převzal hrad a panství Oldřichův syn Jindřich, ženatý od r. 1453 s Anežkou ze Schaumburgu. Krátce nato zemřel (1457) a po něm měl převzít hrad jeho bratr Jan. Jenomže Anežka se znovu provdala za Michala, purkrabího maidburského a hraběte z Hardegu, který po její smrti uplatňoval její nároky (obvěnění) a teprve po dohodě z r. 1462 a výplatě peněz vrátil hrad Janu z Rožmberka. Ten však zastavil panství v r. 1464 Janu Popelu z Lobkovic. V dobách sporů a drobných bojů české šlechty s Jiřím Poděbradským byl hrad Rožmberk, jehož dočasný držitel zůstal na králově straně, obléhán r. 1467 vojskem Zdeňka ze Šternberka. Královi přívrženci přitáhli hradu na pomoc a obléhatele odehnali, Šternberkovi se však přece podařilo na začátku r. 1469 hradu údajně zradou dobýt. Vítěz pak postoupil hrad jeho původnímu majiteli, Janu z Rožmberka (†1472). Při pozdějším jednání Janův nejstarší syn a nástupce Jindřich vyplatil Lobkovicům zástavu. V neklidných letech 1476–1477 byl Rožmberk přechodně obsazen (1477) rakouskou posádkou. Po Jindřichovi (†1489) se vystřídali ve vladařství jeho bratři Vok (do r. 1493) a Petr. Ten dva roky před svou smrtí sepsal (1521) poslední vůli, pole níž se proti dědickým zásadám rodu měl stát majitelem Rožmberka (a Vítkova hrádku) Jan Holický ze Šternberka. Ze sporů o dědictví vyšel nakonec vítězně Vokův syn Jindřich (†1526), po něm měli panství jeho bratři Jan (†1532), Jošt (†1539) a Petr (†1545). Za Petra se rozsah rožmberského panství po předchozích změnách ustálil. K hradu patřilo město Rožmberk nad Vltavou (vybavené městskými právy v r. 1362), městečka Rožmitál (na Šumavě), Dvořiště (Horní čili Myšlany), Frymburk a několik desítek vsí. Petrovi nástupci Vilém (1535–1591) a jeho bratr Petr Vok (1539–1611) byli bezdětní. Petr Vok ve snaze zajistit majetek pro svého posledního příbuzného, synovce Jana ze Serinu (Zrinského), syna Petrovy sestry Evy z Rožmberka a Mikuláše Zrinského, postoupil mu r. 1597 hrad a panství Rožmberk. Toto opatření však neodpovídalo vzájemným ujednáním mezi Rožmberky a Švamberky. Jan Jiří ze Švamberka protestoval a r. 1610 dosáhl zajištění svých nároků, takže po smrti Petra Voka a jeho synovce Jana (1612) se stal majitelem rožmberského panství. Vývoj politických poměrů v zemi však přispěl k tomu, že Rožmberk zůstal v držení pánů ze Švamberka jen krátce. Po smrti Jana Jiřího (1617) připadl Rožmberk jeho synu Petrovi, jenž se za českého stavovského povstání v l. 1618–1620 stal v r. 1618 jedním z třiceti direktorů. Ještě během odboje zemřel (1620) a jeho nástupcem se měl stát mladší bratr Adam, dlící mimo Čechy. V r. 1619 se hrad po předchozím dobytí města Rožmberka, kde byla stavovská posádka, vzdal r. 1619 vojsku císařského generála hraběte Karla Bonaventury Buquoye. Rožmberské panství (spolu s Novými Hrady, Libějovicemi, Žumberkem a Cuknštejnem) postoupil král Ferdinand II. v r. 1620 Buquoyovi na úhradu půjčených peněz. Buquoyové je měli až do r. 1945. Z horního hradu, vystavěného zřejmě na začátku 14. století na nejvyšším skladním ostrohu nad Vltavou, se po požáru v r. 1522 zachovala jen válcová věž s krakorci (při úpravě střechy v druhé polovině 19. století nebylo již podsebití obnoveno), dodatečně pojmenovaná Jakobínka. Dolní hrad, vystavěný v době kolem poloviny 13. století, si uchoval původní dispozici. Průčelí jsou renesanční, neogoticky doplněná. Na obou koncích paláce stojí vysunuté čtverhranné věže, obdélné nádvoří uzavírá hradba, na jižní straně ostrohu jsou dosud zbytky původního opevnění. Hrad byl opraven v r. 1556 a v dalších letech celkově obnoven. Jeho vnější zdi byly ozdobeny renesančními sgrafity. Na volném místě byla postavena nízká renesanční budova s branou vedoucí do města a renesanční kašna s postavou rytíře (údajně představující Petra Voka z Rožmberka), která sem byla přenesena z kašny na náměstí. K dalším stavebním úpravám dolního hradu došlo v l. 1710–1716 za hraběte Alberta Karla Buquoye. Svou dnešní pseudogotickou podobu dostal hrad za hraběte Jiřího Jana Buquoye v l. 1840–1857. V místnostech v prvním poschodí byly provedeny četné úpravy, po nichž se hrad stal jakýmsi památníkem buquoyského rodu a sbírkou uměleckých předmětů různého druhu. Byla zvýšena věž a vybavena cimbuřím, přistavěno několik arkýřů, upraven tzv. Rožmberský pokoj, vybudováno nové schodiště a zřízena tzv. křižácká galérie, kde jsou rozvěšeny kopie portrétů údajných účastníků křížových válek, pořízené v l. 1857–1860 malířem B. Stroblem podle předloh ve Versailles. Náročné úpravy se protáhly až do r. 1870. Do této doby také spadá založení anglického parku. V tzv. Rožmberském pokoji na hradě visí obraz dámy v bílém, představující známou Bílou paní, která podle pověsti ochraňovala členy rodu Rožmberků a pánů z Hradce. Pověst je spojena s Perchtou, dcerou Oldřicha z Rožmberka, provdanou za Hanuše z Lichtenštejna. Na volném prostranství nad dolním hradem vznikl přestavbou renesančního křídla v r. 1857 tzv. nový zámek, jednoduchá dvoupatrová budova s třípatrovou přístavbou se zbytky sgrafitového členění. Zámek navazuje na dolní straně na již zmíněné renesanční stavení při hradbách z druhé poloviny 16. století.

Text: historie
11.6. 2003 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - Jižní Čechy, upraveno redakcí