Sám velký Jan Žižka, než se stal legendárním vojevůdcem, byl jen obyčejným lapkou, který škodil jak jistě víme především Rožmberkům a okrádal je o jejich majetky. Když ale jeho bojová mašina svou setrvačností procházela rozhraním dnešní Vysočiny a jižních Čech, narazil bojechtivý Žižka na překrásný lesní hrad Roštejn. Respektive v tehdejším lužním lese objevil jeho mohutné opevnění. Tento hrad byl v rekonstrukci roku 1353 obehnán gotickými hradbami s kruhovými baštami, z nichž se dodnes zachovaly jen zbytky. Nu a jak praví pověst, nepobořil je nikdo jiný než bojechtivý lapka z Trocnova Jan Žižka. Samotný hradní palác stál však (a dodnes stojí) v neprostupném a hustém lese. (Ten je v dnešní době samozřejmě regulován a přizpůsoben chovu vysoké.) A Žižka, který sic hradby dobyl a pobořil, byl opět tam, kde předtím. Stál totiž stále v hustém podrostu lesa (údajně 120 metrů od hradního paláce) a nevěděl kudy dál! V tu dobu na hradě panoval hrobový klid. Koním ovázali kopyta, aby nebylo možno slyšet klapání kopyt a nikdo z přítomných nevydal ani hlásku. Pochopitelné! V zájmu zachování si holého života, dobře vědouce, kdo že to stojí před branami bychom asi my všichni učinili totéž. Jak praví legenda, byl Jan z Trocnova bez sebe vzteky při pomyšlení, že stojí nedaleko cíle a ne a ne ho nalézt a dosáhnout. Snížil se tedy (údajně) k ještě podlejšímu činu. Vrátiv se v okolní vsi počal je drancovat a jejich obyvatele lynčovat jen proto, že nebyli ochotni vyzradit, kde že se ten kamenný příbytek pánů z Hradce nachází. Ani tady nepochodil. Tři vesnice tedy vypálil, obyvatelstvo pobil a s nepořízenou odtáhnul neznámo kam. Podotýkám, že tyto informace mám jen z pramene „jedna paní povídala“, ale na každým šprochu...
Text: pověsti
6.4. 2009 - Jaroslav Šefčík
|
Přihlášení |
