Říčany

Dnes už částečně setřelé, ale stále dobře patrné reliéfní zbytky hrádku leží na kopci Hradisko, asi 1.5 km severozápadně od obce Říčany, nad soutokem neznámého a Říčanského potoka. Hrádek patří k početné skupině téměř zapomenutých středověkých sídel, situovaných ve větší vzdálenosti od dnešní zástavby a mimo používané cesty a tudíž veřejnosti téměř neznámých. Přitom jde o zajímavé místo, podle výzkumů osídlené už v první polovině 13.století a jde tedy o jednou z nejstarších sídel nižší šlechty. Zajímavé může být i z toho pohledu, že případný celoplošný výzkum by odkryl situaci šlechtického sídla v ranné podobě, protože život na hrádku velmi záhy skončil a netrval snad ani do konce zmíněného 13.století. Je tak zároveň možné, že nebylo zcela dokončeno v zamýšlené podobě.

Hrádek zaujal v podstatě kořen jihovýchodním směrem klesajícího výběžku z náhorní, dnes zalesněné planiny mezi soutokem potoků. Měl jednoduchou podobu nepravidelně oválného jádra, spíše vejčitého tvaru, obklopeného příkopem a valem. Val chybí jen na severozápadní straně, tedy v místech kde je hrádek oddělen jen příkopem od pokračující planiny a byl tu tedy patrně jen jednoduchý příkop. Plocha jádra se znatelně svažuje směrem na jihovýchod, má rozměry přibližně 35 x 25 m a nevykazuje žádnou větší nerovnost či pozůstatek po zástavbě. Jedině snad menší jáma asi uprostřed dispozice. Uvažovat např. o depresi po nějaké stavbě či snad zdroji vody je nereálné díky malým rozměrům (asi 2 x 2 m), patrně jde o starší vývrat stromu či sondu. Prokazatelná obdélná sonda malých rozměrů po výzkumu je však velmi dobře vidět na severozápadě jádra. Zástavba jádra však byla jistě dřevěná. Oproti dnu příkopu je jádro vyvýšeno asi o 3 – 5 m, podle stupně zanesení. Příkop není nějak široký, snad kolem 10 m a jeho hloubka odvisí podle zachovalosti vnějšího valu, pohybuje se okolo 1 m. Nejhlubší je tak příkop mezi hrádkem a pokračující planinou, kde val chybí. Tady dosahuje asi 2 m výšky. Zachovalost valu za dobu působení vody a eroze je největší na severovýchodě, naopak na jihozápadě se postupně téměř vytrácí a mění v terénní stupeň. Nakonec, jak to u podobných míst bývá, je potřeba upozornit, že návštěva je nejlepší v zimním období, kdy vegetace odkryje reliéf hrádku. V létě je naopak místy téměř neprostupný.

Text: turistické
4.5. 2006 - Roman Řezáč