Čtvrť hodiny severozápadně ode vsi Líšného stojí kostelík sv. Petra a vedlé něho myslivna; k severní straně nad samým kostelíkem, který již sám má vysoké položení, vypíná se v podobě půl podkovy hradiště Řebřické jako skalnatý hřbet, který se zajisté asi o 38 m. nad kostelík vypíná. Rozděleno jest na dvoje předhradí a hrad, kterýž od nich hlubokým ve skále vytesaným příkopem oddělen byl. Od východní strany, kde jest bok prvního předhradí volnější než na jiných stranách, vytáčela se k němu starodávná, nyní travou zarostlá, ale dobře zřetelná cesta a končila se tam, kde stojí na kraji skaliska zvonice čtverhranná nového původu, ale bezpochyby z kamení hradu postavěná. Za zvonicí k severní straně končí se první předhradí u mělkého příkopu, za ním pak začíná druhé předhradí asi tak prostranné jako první, ale nepravidelné podoby, tak že vybíhá jednou k hradu a po druhé stranou od něho. Cesta ke hradu jest nyní zamezena hlubokým příkopem, a poněvadž stěny jeho strmě spadají, nelze k hradu jinak přijíti nežli slézti a opět na strmou stráň vylézti. Zadní hrad jest na severozápadním konci skalnatého hřbetu, nebyl široký, ale za to dlouhý. Na jeho jihozápadní straně stál palác skládající se z patera oddělení, jak dílem ze základů zarostlých, dílem z prohlubně, ze sklepů sesutých pocházející, zřejmo jest. Před samým palácem jsou zbytky někdejší studně, která byla ve skále vytesána, ale nyní jest zasuta rumem a zemí, z níž bujný bez vyrůstá. Ostatek hradu jest prostora prázdná, nerovná, bez známek bývalých stavení. Na severní straně pod hradem jest prohlubeň, která bývala někdy studní roubenou; pokládá se za zbytek pusté vsi Řebříka.
Kostelík sv. Petra, nyní filiální, býval kostelem farním pro okolní vesnice. Hrad povstal ne-li ke konci 13., zajisté na počátku 14. stol. Držitelé jeho pro násilnou svou povahu nedošli dobrého jména. Markvart z Řebříka způsobil r. 1318 škody ve vsi Chříči a připomíná se roku 1321 dne 14. prosince v nadání kláštera v Týnci jakožto nějaký příbuzný pánů ze Žerotína. V držení Řebříka následovali po něm synové jeho bratří Vchyna a Markvart z Řebříka, kteří se vyskytují r. 1358 jakožto patronové kostela sv. Petra. Kromě nich žil ještě třetí bratr Habart, jenž seděl na Dolanech nade Mží, ale tyto sám nedržel, než ve spolku s Markvartem. Vchyna byl r. 1377 mrtev, zůstaviv vdovu Ofku z Blšan. Markvart, jenž také Záluží hrad držel (str. 204), zdědil násilnou povahu otce svého; oženiv se totiž zapudil svou manželku a přidržel se potom jiné šlechtičny, s níž se před světem zasnoubil, jako by byl vdovcem. Jakožto pán Řebřický připomíná se ještě r. 1372 dne 9. února, jsa vedlé Habarta ze Žerotína, jenž byl roku 1364 samotným patronem, a Habarta z Dolan, patronem kostela zdejšího,5) ale vyprodav se potom odstěhoval se ze zdejší krajiny naprosto a přebýval r. 1377 s bratrem Habartem na Pnětlucích ve kraji Žateckém. Z rodu jeho žil potom ještě Vchyna ze Řebříka, jenž dostal r. 1412 od manželky své statek v Oplotích,7) když již dávno hrad rodinný z držení tohoto rodu vyšel. Řebřík patřil totiž již r. 1395 komoře královské a král Vácslav vykonával tu práva panská, sázeje sem faráře. Několik let potom nacházel se Řebřík zase v držení zástavním; měl jej Petr Prase z Chrastu, jenž daroval r. 1410 dne 5. dubna plat ve vsi Rovném koupený faráři Řebřickému, aby za to o suchých dnech mše zádušní za jisté zemřelé přátely sloužil; týž plat přenesl r. 1414 na čásť vsi Kyšic (u Plzně), kterou byl koupil a jež odtud při zboží Řebřickém zůstávala. Bohuslav z Chlumu seděním na Řebříce připomíná se roku 1423 dne 4. března, jsa zároveň pán zboží Žďárského v kraji Plzeňském. V držení Řebříka následoval po něm neunavný bojovník na straně katolické Habart z Adlar, jenž držel Řebřík r. 1425 a dostav se potom v držení Týřova okolní kraj v poslušenství císaře Zikmunda držel. Habart měl na Řebříce jistou summu královským listem zapsanou; právo to i s hradem postoupil zemanu též katolickému Petru Perčovi z Perče, který zde roku 1427 seděl jako jeden z hejtmanů v žoldě císaře Zikmunda. Zápis na hrad dal Petr Hanušovi z Kolovrat k věrné ruce schovati, od toho pak jej dostal ve svou moc Burjan z Gutšteina a nechtěl jej vydati, pročež Jan z Perče, syn Petrův, ani právo své prokázati nemohl, když páni k tomu zřízení (r. 1454) práva držitelů ke zbožím zápisným zkoumali. Byl-li on ještě držitelem hradu a kdo tu po něm seděl, není známo. Ještě ke konci 15. století se na hradě bydlelo a připomíná se r. 1495 ke dni 3. května Burjan ze Švamberka „a na Žebříku“ jako svědek v jisté listině. Nedlouho potom došlo k vyplacení Řebříka a týž přivtělen k panství Křivoklátskému, ale to bylo tuším příčinou brzkého jeho zpuštění, neb nikdo neměl potom povinnosť o to se starati, aby stavení opravováno a v dobrém stavu udržováno bylo. Král Vladislav jako pán „záduší kostela sv. Petra pod Hřebříkem“ přenesl roku 1506 vrchnosť svou nad poplatníky v Kyšicích na držitele statku Epovského. Arcikníže Ferdinand dal (r. 1552) ves Líšný, dědinu Okrouhlík a Řebřické popluží Jiříku Protivcovi z Entnšlanku, písaři důchodnímu na Křivoklátě, s tou povinností, aby odtud s jedním koněm k hradu sloužil. Vladyka tento, bezpochyby teprve do stavu vladyckého povýšený, k jehož nové šlechtě ukazuje také znak (kachna hada držící), staral se o opravení kostelíka zdejšího, v němž také odpočívá. Zemřel r. 1575 v druhou neděli v postě, přečkav Jana Protivce, který r. 1574 umřel a také v kostele leží. Poněvadž Jiříkovi první jeho majestát shořel, obnovil mu jej král Maximilián r. 1570 v ten smysl, aby konal službu ke Křivoklátu s koněm v předním a zadním kuse brnění, s oboječkem, v šorci a zárukáví brněném, peklhaubcem, ručnicí a „sveinšpisem“ (t. j. kopím) tak, jak na střelce jízdného náleží. Potud psával se Jiřík také seděním „na zámku Žebříce,“ ač již byl pust. Roku 1571 odevzdal majestát svůj Vácslavu Ekherovi, cís. služebníku,3) a není potom známo, co se s tím statkem dálo. Tolik jest jisto, že patřil Líšný r. 1607 zase ke Křivoklátu a že t. r. pro snadnější správu oddělen byl odtud a přidán ke Zbirohu. (Mitrvald jest také u Plzně. Roku 1438 připomíná se „louka Mitrvald, která leží za kostelem sv. Mikuláše.“ (Nejst. kn. Plzeňská f. 198.) Byl tu také dvůr, a k tomu vztahuje se majestát daný Plzeňským (r. 1414 dne 12. září) na zakoupení dvoru za hradbami s rolemi, ze kterého si chtěli hřbitov udělati. (Arch. Plz.) Není ovšem vyloučeno, že tu páni Litičtí seděti mohli, ale ze zpráv nahoře uvedených na jevo jde, že mohl býti i v zdejší krajině Mitrvald. Arch. bibl. Praž. Arch. kapitul. Jest to kus pergaménu a list necelý, který odlepil blahé paměti biskup Frind. D Hanušem z Kolovrat přišel bezpochyby tento list do kapituly. Lib. conf. Paprocký o st. pan. 199. Lib. conf. Berně kraje Plzeňského na str. 8. DZ. 45. C 29. atd.)Text: historie
18.10. 2022 - August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království Českého, kniha č. 6
|
Přihlášení |
